Když se do staré panelákové spíže nevejde ani hrnec
Nakonec si poličku před úplným zatížením vyzkoušejte. Zavěste na ni prázdnou a sledujte, zda se nekroutí nebo neodchyluje od stěny. Lehce s ní zatřeste. Pokud se pohybuje, dotáhněte vruty nebo přidejte další kotvicí bod. Pamatujte, že stěna v paneláku nebývá vždy rovná, takže polička může vypadat křivě, i když je vodováha přesná. V takovém případě podložte zadní hranu poličky malou podložkou, aby seděla rovně. Tímto postupem dosáhnete bezpečné a stabilní poličky, která vám bude sloužit dlouhá léta. A pokud si nejste jistí svými schopnostmi, pozvěte někoho zkušenějšího, protože montáž na špatně zvolených hmoždinkách může skončit škodou na zdraví i majetku.
Typickou chybou bývá přetížení poličky. Nad postelí lidé často umístí dekorace, knihy nebo elektroniku, aniž by zvážili, co polička unese. Zatížení se sčítá: samotná polička z dřeva nebo MDF desky váží klidně i pět kilogramů. K tomu připočtěte obsah. Pokud máte dvě police na sobě, spodní nese nejen svůj obsah, ale i tlak z horní police. Při montáži proto vždy počítejte s rezervou. Poličku s dekoracemi a pár knihami můžete zatížit až patnácti kilogramy, pokud je kotvení provedené správně. Ale těžké skleněné vázy nebo velké encyklopedie nechte raději na zemi. Pokud polička začne při zatížení klesat nebo vruty povolují, okamžitě ji odlehčete a zkontrolujte kotvení.
Závěsná polička nad postelí v panelákovém bytě vypadá prakticky a uvolní místo na zemi. Než ale vezmete do ruky vrtačku, ověřte si, z čeho je stěna, na kterou chcete poličku zavěsit. Panelákové příčky bývají nejčastěji z pórobetonu, železobetonu nebo dutých cihel. Každý z těchto materiálů vyžaduje jiný typ hmoždinky a jiný způsob kotvení. Pórobeton je měkký a bez speciálních hmoždinek poličku neudrží. Železobeton zase potřebuje vrták do betonu a dostatečný výkon vrtačky. Pokud si nejste jistí, zkuste stěnu poklepat: dutý zvuk naznačuje dutou cihlu, plný zvuk spíše beton. Vyhnete se tak nepříjemnému překvapení v podobě vytržené poličky v noci.
Jak rozvrhnout police, aby se do sklepa vešlo vše a zůstal přístup Nejčastější chybou je umístit police až ke stropu, čímž ztratíte možnost dosáhnout na horní patra. Horní police využijte na lehké věci, které vytahujete málokdy – třeba Vánoční ozdoby nebo sezónní oblečení. Těžké předměty, jako jsou sklenice, nářadí nebo konzervy, patří na spodní police ve výšce od kolen po hrudník. Pokud máte průchozí sklep, umístěte regál podél delší stěny a nechte uprostřed volný pruh o šířce aspoň 60 cm, abyste se k policím dostali. V úzkých kójích je lepší zvolit regál s hloubkou 30–40 cm, do kterého se vejdou menší krabice a lahvové sklo, aniž by blokoval přístup.
Jakmile máte rozměry, zamyslete se nad hloubkou skříní. Běžná hloubka pro zavěšení oděvů je 60 centimetrů, ale pokud máte málo místa, můžete zvolit hloubku 50 centimetrů a věšet oblečení napříč. Pozor na to, že police na boty nebo na složené věci si žádají hloubku jen 35–40 centimetrů. Častá chyba: lidé navrhnou jednotnou hloubku 60 cm po celé délce stěny, a tím zbytečně zaberou místo, které by se dalo využít pro úzké úložné systémy. Vždy si rozkreslete, co kam uložíte – košile, kalhoty, boty, kufry, žehlicí prkno.
Při výběru materiálu hraje roli vlhkost, která je ve sklepních prostorách běžná. Dřevotřískové police bez povrchové úpravy začnou po první zimě nabobtnat a ztratí nosnost. Kovové regály s práškovým lakováním nebo pozinkované varianty vydrží déle a snadno se otírají. U kovu ale zkontrolujte tloušťku profilů – příliš tenké nosníky se prohnou i pod průměrnou zátěží, jako jsou sklenice s marmeládou nebo lahev oleje. Plastové boxy a úložné systémy jsou lehké, ale při vyšší vlhkosti se mohou deformovat. Ideální je kombinace: kovová kostra a plastové nebo kovové přepravky, které oddělí věci od podlahy a stěn.
Před samotnou montáží si rozměřte, kde přesně má polička viset. Ideální výška nad postelí je taková, abyste do ní neuhodili hlavou, když sedíte, a zároveň na ni dosáhli bez natahování. Obvykle to bývá mezi dvaceti a třiceti centimetry nad úrovní matrace. Označte si tužkou místa vrtání, nejlépe pomocí vodováhy a metru. Vyvrtejte otvory vrtákem o průměru odpovídajícím hmoždince, ne vrtákem o průměru vrutu. Do vzniklého otvoru zatlučte hmoždinku tak, aby byla zarovnaná s povrchem stěny. Pak přišroubujte nosný systém poličky a teprve poté poličku nasaďte. Pokud polička nemá drážky, ale má být přišroubovaná shora, použijte krátké vruty, které neprojdou skrz materiál.
y do měkkého materiálu. U pórobetonu použijte speciální hmoždinky do pórobetonu, které se při zašroubování roztaží a dobře drží. Pro duté cihly zvolte kovové hmoždinky s křídly, které se po utažení roztáhnou za stěnou. Do železobetonu postačí klasické plastové hmoždinky s průměrem odpovídajícím vrutu. Vždy dodržte minimální vzdálenost od okraje stěny, obvykle alespoň deset centimetrů, aby nedošlo k vylomení rohu. Nosnost poličky závisí nejen na hmoždinkách, ale také na délce a tloušťce vrutů. Čím delší vrut, tím lépe rozloží sílu do stěny. Pro poličku nad postelí volte vrut o průměru alespoň šest milimetrů a délce aspoň osmdesát milimetrů.