Když štěně ignoruje přivolání kvůli jiným psům – co s tím

Typickou chybou je, že majitelé psa nechávají doma samotného hned na příliš dlouho. Štěně do šesti měsíců by nemělo být samo déle než čtyři hodiny, a to jen výjimečně. Pokud musíte být pryč déle, zajistěte mu venčení v poledne nebo hlídání. Dlouhá samota nejen zvyšuje úzkost, ale může vést k zařixování nežádoucího chování. Progresivní navyšování doby je základ.

Aby štěně mělo motivaci přiběhnout i v takové chvíli, musí být odměna za příchod výrazně lepší než psí kontakt. Nepoužívejte jen suché granule, ale kousky masa, sýra nebo jinou pochoutku, kterou jinde nedostává. Důležité je, že po přivolání štěně okamžitě pustíte na vodítko a necháte ho jít si hrát. Tím se naučí, že přivolání neznamená konec zábavy, ale naopak začátek něčeho ještě lepšího. Pokud byste po odvolání psa připnuli vodítko a odešli, příště už nepřiběhne.

Začněte nácvikem krátkých odchodů. Nejdřív stačí odejít do vedlejší místnosti na pár vteřin, pak se vraťte, a to bez citového vzrušení. Pes se tak učí, že váš odchod není konec světa. Postupně prodlužujte dobu, ale vždy jen tak, abyste se vrátili dřív, než štěně propadne panice. Pokud začne štěkat nebo kňučet, počkejte na chvíli klidu a teprve potom se vraťte. Tím posilujete chování, které chcete, aby se opakovalo.

Začněte doma nebo na klidném místě bez rušivých podnětů. Připněte vodítko a nechte štěně chvíli volně pobíhat, aby si na něj zvyklo. Poté vezměte pamlsek do ruky a motivujte štěně, aby šlo vedle vás. Jakmile udělá krok směrem k vám, odměňte ho. Důležité je, aby vodítko bylo vždy volné – pokud se napne, okamžitě zastavte a počkejte, až se štěně vrátí k vám. Teprve poté pokračujte v chůzi. Tímto způsobem štěně pochopí, že tahání nevede k cíli, ale naopak k zastavení.

Základní chybou je volat na štěně, když už je ve „psí hlavě" – tedy když už si všimlo druhého psa, ztuhlo nebo začalo táhnout. V tu chvíli už jste prohráli. Přivolání musí zaznít dřív, než pes vůbec zaregistruje, že se něco děje. Proto si hlídejte okolí a jakmile zahlédnete psa na horizontu, okamžitě štěně odvolejte, i když je ještě klidné. Tím učíte, že přivolání znamená „pojď ke mně, protože se děje něco super" – a ne „pojď, protože se něco děje a já tě budu omezovat".

Nezapomínejte ani na to, co se děje před vaším odchodem. Většina psů pozná signály jako oblékání bundy nebo hledání klíčů. Pokud tyto úkony spojíte s pozitivním zážitkem (například pamlsek), pes si je přestane spojovat s úzkostí. Můžete začít tím, že si oblečete bundu, dáte pamlsek a zůstanete doma. Pes se postupně naučí, že tyto podněty neznamenají vždy odchod.

Kočky často nepijí dost, protože stojatá voda v misce jim nepřipadá čerstvá. Fontána tento problém řeší prouděním, které zvíře přirozeně láká. Než ale sáhnete po první napáječce, zvažte, kde bude stát, jak často ji budete čistit a zda ji zvládnete udržovat v chodu. Správně zvolená fontána vydrží roky a ušetří vám starosti s dehydratací i návštěvami veterináře.

Přestože fontána vypadá jako řešení, není samospásná. Pravidelně kontrolujte hladinu vody a doplňujte ji denně, aby čerpadlo neběželo nasucho. Vyměňte vodu každé dva dny, i když je fontána vybavena filtrem. Filtry zachytávají nečistoty, ale nebrání množení bakterií v odstáté vodě. Pokud se vám zdá, že kočka pije méně než předtím, vraťte se na pár dní k obyčejné misce a porovnejte. Někdy fontána vyžaduje delší adaptaci, jindy je prostě jen nevyhovující pro danou kočku.

Separační úzkost se u štěněte neprojevuje jen kňučením u dveří. Typické je ničení zařízení, vytí, močení, nebo dokonce snaha o útěk. Nejde o zlobení, ale o paniku z odloučení. Základní chybou je psa za projevy trestat nebo ho naopak utěšovat ve chvíli, kdy už je ve stresu. Ani jeden přístup problém neřeší, jen ho prohlubuje.

Typické chyby, které celý proces brzdí, jsou hned tři. První: volat na psa „nesmíš!" nebo „sedni!" v okamžiku, kdy už je rozrušený – to jen zvyšuje napětí. Druhá: otevírat dveře, když pes skáče, byť jen občas – to je náhodné posilování nežádoucího chování. Třetí: pouštět psa ven bez povelu, protože „se těší". Tím se upevňuje představa, že dveře jsou synonymem pro vzrušení.

Při jízdě přepravku vždy umístěte na podlahu za sedadlo nebo na sedadlo a zajistěte ji bezpečnostním pásem. Nikdy ji nedávejte na klín řidiče ani na přední sedadlo, kde může při nárazu uletět. Kočka by měla být v přepravce po celou dobu jízdy – to je základní bezpečnostní pravidlo, které někteří majitelé porušují tím, že kočku vytahují, když pláče. To je častá chyba, protože kočka se tím naučí, že pláč vede k otevření přepravky. Pokud pláče, zkuste zastavit na bezpečném místě, ale nevytahujte ji – klidně ji pohlaďte skrz mřížku a pokračujte.