Túry se psem: o čem většina zapomíná, a pak to bolí

Jak zohlednit povrch a počasí Povrch je druhým nejdůležitějším faktorem. Asfaltová cesta umožňuje rychlou chůzi, zatímco písčitá lesní cesta nebo kamenitý terén zpomalují a zvyšují energetickou náročnost. Pokud plánujete trasu v terénu, počítejte s průměrnou rychlostí 3–4 km/h místo běžných 5 km/h na rovině. U cyklistů a běžců platí podobné pravidlo: technický singltrek či blátivá polňačka vyžadují více soustředění a času než silnice. Vždy si k plánovanému času přidejte rezervu alespoň 20 % na nepředvídatelné situace, jako je pauza na občerstvení nebo focení.

Kromě fyzické přípravy myslete i na hygienu. Klíšťata, trny, semena trav – to jsou věci, Barvy stěn Do obýváku které se zachytí do srsti a mohou způsobit zánět. Po každé túře prohlédněte psa, hlavně uši, podpaží, mezi prsty a kolem ocasu. Semena trav se snadno zavrtají do kůže a pak musí k veterináři. Vezměte si s sebou malý hřeben a pinzetu, abyste mohli problém vyřešit hned. A pokud pes pije z louže, hrozí nejen paraziti, ale i leptospiróza – to není legrace. Vyhněte se oblastem s vysokým výskytem divoké zvěře a po túře psa důkladně osprchujte.

Poslední rada: nekupujte boty objednané přes internet a nespoléhejte na tabulky velikostí. Každý model sedí jinak a vaše noha není žádné statistické průměrné chodidlo. Pokud si přesto chcete objednat, kupte dvě velikosti a jednu vraťte. Až budete mít nové boty doma, nechoďte s nimi rovnou na dlouhý pochod. Nejdřív je noste pár hodin po bytě, pak na krátkých procházkách. Správně vybraná turistická bota vydrží roky a ušetří vám puchýře, bolesti kloubů i zkaženou dovolenou.

Druhý praktický krok spočívá v kontrole „drobností": na jedné mapě je zakreslena studánka, na druhé není. Neznamená to, že neexistuje – jen může být sezónní nebo nepřístupná. Proto si před výletem ověřte aktuální stav v diskusích nebo u místních, ale pozor – informace z internetu mohou být zastaralé. Raději si naplánujte přestávku u potoka, který je z větší vzdálenosti vidět na obou mapách, než u značky pramene, která se objeví jen na jedné. Tím se vyhnete zklamání a zbytečnému prodlužování trasy.

Vrstevnice na turistické mapě nevypadají nijak dramaticky, ale právě ony rozhodují o tom, jestli vás čeká procházka nebo pořádný výstup. Než vyrazíte, zkuste si na mapě najít místo, kam jdete, a prohlédněte si, jak jsou čáry husté. Čím víc jich je na malém prostoru, tím prudší je terén. Pokud jsou naopak roztažené, půjdete po rovince nebo mírném svahu.

Další věc, která se podceňuje, jsou tlapky. Asfalt, ostré kameny, suchý lesní povrch – to všechno může odřít polštářky, a pes pak křičí při každém kroku. Před túrou zkontrolujte tlapky, zastřihněte srst mezi prsty a vezměte si s sebou ochranný balzám nebo pár psích bot. Boty nejsou jen pro zimu – chrání před horkem, střepy a trním. Pokud pes není na boty zvyklý, nasaďte je doma na pár dní, ať si na ně zvykne. Na túru pak přibalte i malý obvaz a náplast pro případ, že se něco stane. Většina lidí si myslí, že tlapky jsou odolné, ale realita je jiná.

Častou chybou je spoléhat na jeden zdroj, který je sice přehledný, ale neobsahuje výškopis nebo naopak ignoruje turistické značení. Když srovnáte dvě mapy, zjistíte, že jedna ukazuje cestu, která vede přes pastviny se zvířaty, a druhá ji zakresluje jako pěšinu podél plotu. V takovém případě je lepší dát na mapu s podrobnějším terénem, protože ta většinou lépe vystihuje reálný stav. Přestávka uprostřed pole bez možnosti úniku před deštěm není nic příjemného – srovnání osvětlení v obývákuám pomůže vybrat místo pod stromy nebo u kamenné zídky, kde se dá schovat.

Co se stane, když psovi dojde energie? Víte, jak zařídit malou kuchyni poznáte, že pes už nezvládá? Není to jen zpomalení. Pes může začít kňučet, tahat na vodítku, nebo naopak zůstat stát a odmítat jít dál. To není tvrdohlavost, to je vyčerpání. V tu chvíli je nejlepší si sednout, dát vodu, nabídnout energetickou svačinu (např. kousek sušeného masa) a zvážit, jestli neotočit. Častou chybou je tlačit psa za každou cenu – to může vést k přehřátí, kolapsu nebo i úrazu. Mějte v batohu vždy lehkou deku nebo karimatku, na kterou si pes může lehnout, když mu potřebujete dát pauzu. A hlavně: nikdy nenechávejte psa samotného v autě, ani na pět minut, i když je venku jen mírný teplo.

Typickým omylem je spoléhat se na to, že „to nějak stihnu". Lepší je naplánovat trasu tak, aby vám zůstala rezerva na návrat za světla. Pokud odhadujete, že vám výlet zabere šest hodin, přidejte hodinu navíc na přestávky, odbočení z cesty nebo řešení krizové situace. Také si zjistěte, kde se nachází nejbližší možnost zkrácení trasy – třeba sjezdovka, která vás svede do údolí, nebo autobusová zastávka. Mít plán B je známkou zkušeného turisty, ne zbabělce.

If you liked this article and you also would like to obtain more info regarding přejít na web i implore you to visit our own website.