První ferraty: zvládnete ji s přípravou, ne se zbytečným rizikem

Nejčastější chybou je pokusit se vytáhnout plavce do lodi hned. To může loď převrátit a ohrozit i vás. Mnohem bezpečnější je táhnout plavce ke břehu, pokud to podmínky dovolí. Pokud nemůžete přistát, přivolejte pomoc a zůstaňte s plavcem v kontaktu. Křičet na něj a dodávat mu odvahu je někdy důležitější než fyzická pomoc. Pamatujte, že tonoucí se často chytá všeho, co je nablízku, a může vás stáhnout pod vodu, proto mu vždy podávejte pádlo nebo lano, ne vlastní ruku.

Výbava, kterou si nekoupíte na poslední chvíli Základem je ferratový set s dvěma karabinami, tlumičem pádu a dynamickým lanem. Nepoužívejte horolezeckou sedací úvazek bez setu — to je častá chyba začátečníků. K setu patří i přilba, která musí sedět a mít certifikaci pro horolezectví. Rukavice nejsou povinné, ale chrání ruce před odřením a chladem. Zbytek už je běžná turistická výbava: pevná obuv s hrubým vzorkem, dostatek vody, svačina a nepromokavá bunda, i když převládá slunečné počasí.

Pokud sušíte v interiéru, zajistěte cirkulaci vzduchu. Věšák na sušení umístěte do místnosti s otevřeným oknem nebo použijte ventilátor. U obuvi je dobré do ní vložit suché noviny nebo speciální absorpční vložky, které vytáhnou vlhkost z vnitřku. Noviny měňte každých pár hodin, dokud nejsou zcela suché. U neoprenů a membránových bund naopak nepoužívejte přímé teplo – sušte je při pokojové teplotě, a pokud spěcháte, využijte sušičku s programem na jemné prádlo, ale pouze pokud to materiál výslovně umožňuje.

Třetí chyba se týká jištění na stanovišti. Mnoho lezců se spoléhá pouze na jednu karabinu, kterou mají přišroubovanou k jistítku. To je riskantní, protože při případné chybě v manipulaci může dojít k odjištění. Vždy používejte karabinu s pojistkou zámku, a pokud je to možné, zapněte jistítko do dvou nezávislých bodů stanoviště. Současně dbejte na to, aby se lano nedřelo o ostré hrany skály – pokud hrozí oděr, chraňte lano speciální chráničkou nebo ho veďte přes jiný bod.

Slaňování vypadá jednoduše – zajistíte lano, protáhnete jistítko a sjíždíte dolů. Přesto se při této činnosti opakují chyby, které mohou mít vážné následky. Většina z nich pramení z uspěchanosti nebo z falešného pocitu, že „to přece umím". Níže najdete pět nejčastějších nedostatků, které lezci dělají, a hlavně návod, jak je napravit.

Začněte výběrem trasy. Ideální první ferraty jsou kratší, s menším převýšením a hodnocením A až B. Vyhněte se exponovaným hřebenům, dlouhým zajištěným úsekům a místům s velkým provozem. Pokud neznáte aktuální stav, zeptejte se v místní infocentru nebo na horské službě. Vždy si ověřte, že je trasa otevřená — laviny, popadané stromy nebo led ve skalách dokážou udělat z jednoduché cesty nepříjemný problém.

Pokud budete výbavu skladovat delší dobu, zkontrolujte ji každých pár měsíců – zejména na místech se sklady nebo garážemi, kde může kolísat vlhkost. Pravidelná kontrola vám umožní zachytit případný problém dřív, než se rozšíří. A pokud zjistíte zápach nebo vlhkost, okamžitě výbavu znovu vysušte a vyvětrejte. Správné skladování není jen o tom, kam věci uložíte, ale o tom, že jim dáte šanci zůstat funkční co nejdéle.

Když se na vodě něco pokazí, rozhodují vteřiny. Většina lidí si pod pojmem nouzový signál představí mávání rukama nebo křik. Jenže na šumící řece nebo při větru vás nikdo neslyší a mávání může být snadno zaměněno za pozdrav. Základním pravidlem je použít signál, který je jednoznačný a viditelný z dálky. Proto se vyplatí znát tři základní způsoby, jak dát najevo, že potřebujete pomoc.

Pamatuj, že čtení proudu není jen o očích, ale i o citu. Když už ve vodě jsi, vnímej, jak tě proud tlačí, a reaguj na změny. Pokud cítíš, že tě nohy nadnáší a ztrácíš stabilitu, nepokračuj dál. Vrať se zpět a hledej jinou cestu. Typická chyba je snažit se probojovat proti proudu – to je vyčerpávající a nebezpečné. Místo toho se nech unášet a pomocí pádla koriguj směr.

První a nejzásadnější chybou je nesprávné založení lana do jistícího prostředku. Často se stává, že lezec protáhne lano proti směru, nebo ho nedotáhne do zádržné drážky. Před každým sjezdem si proto vždy zkontrolujte, že lano vede přes brzdící plochy správně a že je karabina s jistítkem zatížená ve správném směru – tedy že se pojistka nemůže samovolně otevřít. Udělejte si z toho automatický rituál: po navázání na stanoviště se podívejte, sáhněte na lano a ověřte, že je vedené přesně tak, jak má být.

Správná délka lana a kontrola konců Druhou častou chybou je nedostatečná délka lana. Než začnete slaňovat, spočítejte si, kolik metrů budete potřebovat – vzdálenost k dalšímu stanovišti, případně k zemi. Ke zjištěné hodnotě přidejte rezervu alespoň dva metry. V praxi mnoho úrazů vzniká tím, že lezec sjede na slepý konec lana a ten mu proklouzne jistítkem. Vždy na koncích lana uvažte osmičkový uzel, a to i když si myslíte, že je lano dostatečně dlouhé. Tento uzel zabrání nechtěnému vyvázání, pokud se při slaňování spletete v délce.