Největší chyba při topení v kamnech, která vás stojí teplo
Kouř z kamen není jen kosmetická vada. Signalizuje nedokonalé spalování, ztrátu tepla a usazování dehtu v komíně. Pokud se z komína valí hustý bílý nebo šedý dým, hořlavé plyny unikají nevyužité. Příčin bývá několik – od vlhkého dřeva přes špatný tah až po nevhodně otevřenou klapku. Nejčastěji ale stačí upravit způsob přikládání a kontrolu vzduchu.
Pokud i přesto máte pocit, že kamna netopí, zkontrolujte těsnění dvířek. Stačí vložit papír mezi dvířka a rám, zavřít ho a zkusit vytáhnout. Pokud papír drží, těsnění je funkční, pokud klouže, je třeba ho vyměnit. Stejně tak se podívejte na rošty a šamotové desky – prasklina v nich může mít za následek únik tepla, který si ani neuvědomíte. Těmito kroky dostanete z kamen maximum, a to bez investic do nového zařízení, jen díky správné obsluze a údržbě.
Po zaschnutí otestujte zavírání dvířek. Měly by se zavírat s mírným odporem, ale bez použití nadměrné síly. Pokud se dvířka zavírají příliš lehce, je těsnění slabší, než je potřeba. Pokud naopak nejdou dovřít, je těsnění příliš silné a bude se nadměrně namáhat zámek i panty. V takovém případě je vhodné zkontrolovat, zda jste zvolili správný průměr těsnění pro daný typ kamen. Častou chybou je také použití běžného silikonu nebo montážního lepidla, které při vysokých teplotách degraduje a uvolňuje zápach.
Jak správně založit oheň a udržet ho v kondici Způsob, jakým zakládáte, rozhoduje o tom, jestli se kamna dostanou na provozní teplotu rychle, nebo se budete půl hodiny trápit s dýmem. Správný postup je takzvané hoření shora. Do topeniště naskládejte větší polena, na ně menší a navrch podpalovač. Zapalte ho a nechte oheň hořet směrem dolů. Tento způsob zajišťuje postupné prohořívání všech vrstev, rovnoměrný výkon a minimální produkci popela. Vyhněte se podpalování papírem nebo lepenkou, které obsahují chemikálie a vytvářejí saze.
Prvním krokem je kontrola. Zavřete dvířka a projeďte kolem nich hřbetem ruky, případně zapálenou zápalkou nebo tenkým proužkem papíru. Pokud cítíte proudění vzduchu nebo papír kmitá, těsnění netěsní. Dalším signálem je saze nebo jemný popílek v okolí dvířek, případně sklo, které se rychleji zanáší. Také si všímejte vzhledu samotného těsnění – pokud je ztvrdlé, prasklé, natržené nebo zplihlé, nemá smysl ho dále používat.
Než sáhnete po další polínku, zastavte se u toho, co hoří. Většina lidí přikládá příliš velké kusy dřeva, nebo naopak třísky, a tím si sami pod sebou podřezávají větev. Optimální velikost polena je taková, aby se vešlo do dlaně, když ji sevřete. Příliš velké kusy hoří pomalu, ale málo, vytvářejí více sazí a teplo uniká komínem. Příliš malé zase rychle vyhoří a vy musíte pořád přikládat, což narušuje spalovací cyklus a snižuje účinnost.
Životnost těsnění závisí na intenzitě používání a kvalitě spalování. U kamen na dřevo počítejte s výměnou každou jednu až tři topné sezóny. Pokud si nejste jistí stavem, stačí jednou za rok provést kontrolu před začátkem topné sezóny. Pravidelná údržba se vyplatí – správně těsnící dvířka znamenají stabilnější hoření, méně emisí a nižší spotřebu paliva. Vyplatí se také zkontrolovat dotažení pantů a funkčnost zámku, protože i tyto mechanické části ovlivňují, jak dobře těsnění plní svou funkci.
Nejčastější chyba bývá přikládání obrovských kusů do malých kamen. Dřevo se nestihne rozhořet, uvolní vlhkost a začne kouřit. Řiďte se velikostí ohniště – kusy by měly být tak velké, aby mezi nimi zůstaly mezery pro plameny. Pokud máte kamna s výměníkem nebo akumulační vložkou, respektujte jejich předepsanou velikost dřeva. Jinak se vám do komína dostane nezachycený kouř.
Dodržování vzdálenosti není otázkou jednorázového nastavení, ale průběžné kontroly. Při každém přesunu nábytku, instalaci nového spotřebiče nebo změně uspořádání dílny si ověřte, že jste nezmenšili odstup od hořlavin. Napište si na viditelné místo (např. na dveře skříně) maximální povolenou vzdálenost pro daný typ látky. To pomůže nejen vám, ale i dalším členům domácnosti, kteří nemusí znát rizika. V případě pochybnosti vždy platí zásada „raději dál než blíž" – a pokud si nejste jisti, konzultujte odborníka nebo hasičský záchranný sbor. Bezpečná vzdálenost je investice, která se vyplatí dřív, než dojde k nehodě.
Určení bezpečné vzdálenosti od hořlavin není o odhadu, ale o jasných pravidlech, která se liší podle typu objektu, druhu hořlaviny a konkrétní činnosti. V domácnostech i dílnách se nejčastěji pracuje s kapalnými hořlavinami (ředidla, benzín, oleje), plyny (propan-butan) a pevnými materiály (dřevo, papír, textil). Univerzální číslo neexistuje, ale obecně platí, že od zdroje otevřeného ohně nebo vysoké teploty by měla být hořlavá látka vzdálena nejméně 1 až 2 metry. Tato hodnota je pouze výchozí – pokud v místnosti proudí vzduch nebo se nachází více hořlavých materiálů, vzdálenost se úměrně zvyšuje.