Ledolezení: výbava pro první výstup a bezpečný začátek

Typické chyby, které zvyšují paniku na překážkách Nejčastější chybou je křečovité svírání lana nebo karabiny. Čím víc se držíte, tím víc se unavíte a tím hůř se vám přemýšlí. Uvolněte stisk na sílu potřebnou pro jistotu, ne na maximum. Další chybou je dívat se dolů na zem – to jen umocňuje pocit závratě. Místo toho si vyberte jeden bod v úrovni očí, třeba na protějším stromě nebo na konci trasy, a ten sledujte. A pozor na příliš rychlý pohyb: když se snažíte př „překonat co nejrychleji", tělo nestíhá zpracovávat rovnováhu a zvyšuje se riziko chyb.

Pokud se panika objeví v polovině překážky, nezkoušejte se otáčet zpět. Otočka je náročnější na rovnováhu a může vést k pádu. Místo toho se zastavte, dejte si pauzu, zopakujte dechové cvičení a pokračujte vpřed. Pamatujte, že bezpečnostní systém je navržen tak, aby vás zachytil – věřte mu. Čím víc mu budete důvěřovat, tím méně energie vydáte na zbytečné napětí.

Technika dýchání je váš nejlepší spojenec. Při nádechu na čtyři doby a výdechu na šest dob aktivujete parasympatický nervový systém, který tlumí úzkost. Vyzkoušejte to ještě na zemi, než vystoupáte na první plošinu. Během pohybu po laně se zaměřte na rytmus dechu, ne na výšku. Pokud cítíte, že se přidává třes, zastavte se, chytněte se pevně oběma rukama a proveďte tři pomalé cykly.

Tréninkem se strach nevytratí úplně, ale změní se z ochromující síly na sval, který umíte ovládat. Postupně si zkracujte dobu mezi prvním krokem a přechodem na další překážku. S každým úspěšným pokusem se zvyšuje vaše sebedůvěra. A až příště ucítíte, jak zařídit malou kuchyni se vám podlomí kolena, vzpomeňte si na tento článek: nejde o to strach nemít, ale o to, abyste ho nepustili k volantu.

Bezpečnost má přednost. Před prvním výstupem absolvujte kurz s instruktorem, který vám ukáže, jak se správně jistit, jak používat ledovcové šrouby a jak se chovat při pádu. Nikdy nelezte sami a vždy si připravte únikovou cestu. Mějte s sebou helmu, protože trhající se kusy ledu jsou velké riziko. A hlavně – poslouchejte své tělo. Pokud máte zmrzlé prsty nebo jste unavení, je čas sestoupit. Led není jako skála – nepočká na vás.

Suché lezení se od lezení na skalách liší hlavně tím, že nehledáš cesty podle skutečných chytů, ale podle barevných značek na stěně. Na začátku je nejdůležitější naučit se číst tyto značky a pohybovat se po nich bezpečně. Než se vůbec chytneš první chyt, prohlédni si celou cestu odspodu. Všímej si, kde jsou nohy, kde jsou chyty a kde je lepší použít nohu přes špičku místo celého chodidla. Zvlášť na suchých stěnách je technika nohou zásadní, protože stěny jsou strmější a chyty menší, než na které jsi zvyklý z přírodního lezení.

Pokud jde o jištění, na suché stěně se používá automatické jistítko nebo jištění spolulezcem. S automatickým jistítkem se nemusíš starat o to, aby tě někdo zajistil, ale musíš si pohlídat, aby byl karabina správně zapnutá a lano vedené přes brzdu. Před prvním lezením si vyzkoušej, jak se jistítko chová při rychlém pádu, a to na nízké výšce. U spolulezce je zase důležité se předem domluvit na signálech – když řekneš „volno", musíš mu věřit, že tě jistí správně. Nikdy nespoléhej jen na to, že tě jistí, ale kontroluj si, že je lano napnuté a že tě jistí vždy, když vykročíš vzhůru.

Co musí instruktor zvládnout dřív, než se s vámi odlepí od země Instruktor tandemového seskoku není jen „pilot padáku". Je to člověk s licencí, která vyžaduje stovky samostatných seskoků a speciální úložné prostory v malém bytěýcvik na tandemovém systému. Před každým skokem musí provést kompletní kontrolu techniky – od stavu vrchlíku, přes usazení postroje až po funkčnost uvolňovacích mechanismů. Pokud vidíte, že instruktor přeskočí předletovou prohlídku nebo ji odbývá, je to první varovný signál, pro který byste měli seskok zrušit.

Základem je oblečení a obuv. Ledolezení je dynamická aktivita, při které se rychle potíte, ale ve chvíli, kdy stojíte pod cestou, vám začne být zima. Ideální je vrstevnatý systém: na těle funkční triko, střední vrstva (např. fleece nebo tenká péřovka) a svrchní voděodolná bunda s možností odvětrání pod pažemi. Na nohy si vezměte nepromokavé kalhoty s zesílenou vnitřní stranou, která chrání před ostrými hranami maček. Rukavice mějte dvoje: jedny tenčí na lezení a jedny tlusté na odpočinek a jištění.

Trénink na extrémní sporty není o tom každý den podat maximální výkon. Naopak, klíčem je dlouhodobá udržitelnost a schopnost těla adaptovat se na postupně rostoucí zátěž. Pokud zátěž dávkujete špatně, výsledkem nebývá výkonnostní skok, ale zranění, přetrénování a ztráta motivace. Základním principem je zvyšovat objem a intenzitu tak, aby si tělo stihlo odpočinout a přizpůsobit se.