Lak na starý nábytek: jaký zvolit a nalakovat ho bez chyb

Pokud malujete kuchyni nebo komodu s šuplíky, vyndejte nejdřív kování a zásuvky. Panty, úchytky a kolečka ošetřete zvlášť nebo je vyměňte za nové. Nové kování dodá nábytku svěží vzhled a vy se vyhnete nepraktickému natírání okolí. Před montáží zpátky nechte barvu dokonale vytvrdnout – i když je povrch na dotek suchý, mechanické namáhání by ho mohlo poškodit. Ideální je nechat nábytek odležet alespoň dva dny. Teprve pak ho můžete smontovat a používat. Správně natřený nábytek pak vydrží roky a ušetříte peníze za nové kusy.

Častou chybou je natírání na nevhodném podkladu nebo v příliš vlhkém prostředí. Barva nemá ráda teploty pod patnáct stupňů a nad pětadvacet, protože špatně zasychá a praská. Také se vyhněte použití ředidla tam, kde je potřeba voda – a naopak. Před nákupem si přečtěte, jak ředidlo použít, a dodržujte správné poměry. Další častou chybou je nedostatečné vybroušení mezi vrstvami, i když je to klíč k profesionálnímu vzhledu. Jemné přebroušení jemným brusným papírem s hrubostí 220 až 240 odstraní drobné nečistoty a vytvoří matný povrch, který lépe přijme další vrstvu. Nakonec nezapomeňte na ochranný lak nebo vosk – zvýšíte tím odolnost proti oděru a usnadníte si údržbu.

Kovové části a panty by měly být z nerezové oceli nebo s povrchovou úpravou odolnou proti korozi. Většina panelákových koupelen je navíc bez okna, takže počítejte s rychlejším střídáním teplot. Pokud si vyberete nábytek s nožičkami, snadno pod ním vytřete a je menší riziko, že se do spáry pod skříňkou dostane voda. Závěsné skříňky se zase snadněji čistí pod sebou – ale musíte mít pevnou stěnu, což v paneláku nebývá problém, pokud nenarážíte na instalační šachtu.

Mezi osvědčené spolehlivé druhy patří lopatkovec, který snese i tmavší kout a sám vám dá vědět svěšenými listy, že chce napít. Podobně nenáročné jsou tchýnin jazyk, zamiokulkas nebo aglaonema. Tyto rostliny nevyžadují přímé slunce, spokojí se s rozptýleným světlem od severu a odpustí i občasné přelití. Pozor ale na studený průvan – paneláková chodba nebo špatně těsnící okno jim nesvědčí.

Při samotném natírání pracujte v tenkých vrstvách – tlustá vrstva barvy schne dlouho, vytváří nerovnosti a snadno se poškrábe. Ideální jsou dvě až tři vrstvy, každou nechte důkladně vyschnout podle doporučení výrobce. Štětec nebo váleček volte podle typu barvy a velikosti plochy. Na rovné plochy se hodí pěnový váleček, na detaily a rohy kvalitní štětec s jemnými štětinami. Barvu nanášejte vždy jedním směrem, a to ve směru vláken dřeva. Při práci s vodou ředitelnými barvami pracujte rychle, protože rychle zasychají a stopy po štětci by zůstaly vidět. Po dokončení nechte nábytek volně schnout v dobře větraném prostoru, ale chraňte ho před přímým sluncem a prachem.

Z hlediska rozpočtu je nejlepší začít s řízky od známých nebo s menšími rostlinami, které rychle srovnají velikost. Vyhněte se drahým exotickým kouskům s efektními listy, které často vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost a světlo. Pro severní okno se osvědčuje i šplhavice, kterou můžete nechat popínat po polici nebo ji stříhat a množit. Při správné péči vám tyto rostliny vydrží dlouhá léta a vytvoří příjemnou zelenou oázu i v bytě, kde slunce prakticky neznáte.

Dalším pomocníkem je umístění rostliny přímo k parapetu, ale ne do průvanu. Pokud je okno málo těsné, dejte mezi rostlinu a sklo kus polystyrenu nebo ji postavte o kousek dál. Některé druhy, jako břečťan nebo filodendron, snesou i hlubší stín, ale s pomalejším růstem. Vyhněte se naopak sukulentům a kaktusům – ty bez přímého slunce ztrácejí tvar a táhnou se za světlem.

Co se týče ceny, pohybujte se v rozmezí, které odpovídá kvalitě materiálů. U koupelnového nábytku platí, že výrazně levnější varianty mají tenčí desky a horší kování. Ale ani nejdražší kus nemusí být nutně nejlepší – důležité jsou detaily, jako je způsob spojení dvířek s rámem nebo povrchová úprava vnitřku. Vyzkoušejte v prodejně otevírání a zavírání, nechte si předvést maximální zatížení zásuvky a zeptejte se na záruku – seriózní výrobce nabídne alespoň pět let.

Jednoduchým testem kvality je zvednout kus nábytku. Dřevěná židle, která je lehčí, než čekáte, je pravděpodobně z tenkých latí a spojů, které se časem uvolní. Robustní konstrukce by měla mít spoje, které jsou viditelně zajištěné šrouby, ne jen slepené. U rohových sedacích souprav se zeptejte, jestli jsou polštáře vyjímatelné a pratelné. Pokud mají jen uzavřené zipy, po dešti se v nich drží voda a plíseň. Ideální je, když povlaky sedí pevně a mají voděodolnou úpravu, ale i tak byste je měli na zimu skladovat uvnitř.