Když vybíráte kočárek, na co se zaměřit jako první

Častou chybou je nasazení léků na potlačení kašle bez porady s lékařem. Antitusika mohou být nebezpečná, pokud je kašel vlhký – potlačí vykašlávání a hlen zůstane v plicích. Také pozor na kombinace léků s různými účinnými látkami, které mohou způsobit předávkování. Vždy čtěte příbalový leták a dodržujte dávkování podle věku a hmotnosti. Pokud kašel trvá déle než týden a nelepší se, nebo pokud se objeví zrychlené dýchání, namodralé rty či horečka přesahující tři dny, je na místě návštěva pediatra.

Největším nepřítelem dětské rýmy je suchý vzduch. Vytápěné pokoje způsobují vysychání nosní sliznice, hlen houstne a dítě se dusí. Řešení spočívá v jednoduchých krocích: zvlhčujte vzduch odpařovačem nebo mokrým ručníkem na topení, pravidelně větrejte. Pro uvolnění nosu používejte fyziologický roztok a odsávačku, u větších dětí pak naučte správné smrkání – vždy jednou dírkou, nikdy oběma najednou, aby se hlen nedostal do Eustachovy trubice. Vyhněte se nosním kapkám s obsahem dekongestiv, pokud nejsou výslovně doporučeny lékařem; jejich dlouhodobé užívání může sliznici trvale poškodit.

Zaměřte se na hmotnost a skládací mechanismus. V obchodě si kočárek sami složte a rozložte – mělo by to jít jednoduše, ideálně jednou rukou, a to i s případným nákupem v druhé. Zkontrolujte, jak velký je kočárek po složení, jestli se vejde do kufru auta nebo do výtahu. Typickou chybou je vybrat si těžký kočárek s velkými koly kvůli terénu, ale pak ho neustále vláčet do schodů a do auta. Na druhou stranu příliš lehký model se může na nerovném chodníku chovat nestabilně. Vždy testujte kočárek v reálných podmínkách – nejen po hladké podlaze v prodejně.

Nakonec si uvědomte, že puberta je přechodná fáze, ne věčný stav. Když se vám podaří udržet respektující tón, i když nesouhlasíte, budujete základ pro budoucí vztah. Místo „to musíš, protože jsem rodič" zkuste „potřebuji, abys to udělal, protože nás to chrání." Dítě pak vnímá pravidla jako smysluplná, ne jako boj o moc. A pokud přesto dojde k hádce, po smíru se vraťte k běžnému fungování – nehromadte křivdy.

Vyjednávání je lepší než zákazy. Jestli se hádáte o večerku, místo striktního „v devět doma" nabídněte: „Co kdybys přišel v devět ve všední dny a o víkendu můžeš být do desíti, ale napíšeš mi, kdy odcházíš." Dítě se učí odpovědnosti, když má možnost rozhodovat v rámci daných mantinelů. Typická chyba je ale ustupovat jen proto, aby byl klid. Pokud jednou řeknete ne a za tři dny povolíte, příště bude tlačit ještě víc.

Typickou chybou bývá spoléhat na domácí „osvědčené" metody, jako je kloktání heřmánku nebo studené obklady. Ty mohou dočasně ulevit, ale bakteriální angínu nevyléčí. Dalším omylem je nasadit antibiotika z vlastní zásoby, která zbyla po předchozí nemoci. Nejenže mohou být nevhodná, ale navíc podaná v nesprávné dávce podpoří rezistenci bakterií. Stejně tak není vhodné dítě zbytečně odvádět do kolektivu, dokud nemá doporučení od lékaře, že není infekční.

Když se blíží návštěva ordinace, většina rodičů spoléhá na to, že si vše potřebné vzpomene až na místě. To je ale častá chyba, která vede k chaotickému popisu obtíží a zbytečnému stresu. Přitom stačí deset minut doma a průběh vyšetření se výrazně zklidní. Základním krokem je sepsat si předem všechny otázky, které vás ohledně zdraví dítěte napadají, a to klidně i týden dopředu. Průběžné poznámky v mobilu nebo na papírku zachytí i drobnosti, které byste v ordinaci zapomněli.

Jak zvládnout čekárnu i samotné vyšetření bez pláče a křiku Děti vnímají napětí rodičů, proto se snažte sami zůstat v klidu. V čekárně nechte dítě hrát si nebo mu čtěte knížku, ale vyhněte se mobilu – raději si s ním povídejte o tom, co se bude dít. Říkejte věci jako: „Pan doktor se na tebe podívá, poslechne tě, a pak půjdeme domů." Nepoužívejte slova jako „píchání", „bolest" nebo „strach", pokud to není nezbytné. Místo toho řekněte: „Pan doktor zkontroluje, jak ti tluče srdíčko." Pokud se bojíte, že dítě při vyšetření propadne panice, vezměte s sebou jeho oblíbenou hračku nebo deku. Známá věc mu dodá pocit bezpečí a odvede pozornost od nepříjemných úkonů.

Rozhodnutí neuspěchejte. Navštivte více prodejen a vyzkoušejte si různé typy, i když už máte předvybraný model. Vezměte s sebou i partnera nebo partnerku – každý má jinou výšku a jiné preference. Zkuste kočárek zacouvat mezi regály, překonat s ním schod nebo obrubník a zkontrolujte, jak se chová při jízdě po dlažbě. Pokud kupujete kočárek z druhé ruky, pečlivě zkontrolujte rám na praskliny, funkčnost brzd a stav koleček – ale i přes to může být takový kočárek dobrá volba, pokud je od prověřené značky a má dostupné díly. Mějte také na paměti, že kočárek by měl sloužit minimálně dva roky, takže vybírejte s ohledem na budoucnost – třeba na to, jestli plánujete druhé dítě.