Když si naplánujete návštěvu Planetária Praha, co z toho plyne

Typické chyby, které snižují počet viditelných souhvězdí Nejčastější chybou je snaha vidět všechno najednou bez plánu. Oči si potřebují zvyknout na tmu – to trvá až třicet minut. Pokud si během toho svítíte mobilem nebo baterkou, celý proces začínáte od začátku. Používejte červené světlo a i to jen minimálně. Druhou častou chybou je neznalost přesné polohy souhvězdí. Předem si nastudujte mapu oblohy a vyberte si pět až deset klíčových souhvězdí, která chcete vidět. Pak se jimi rychle prokousáte a zbude vám čas na méně známá.

Pro méně zkušené pozorovatele je častou chybou snaha o pozorování hned po východu Měsíce. Lepší je počkat, až Měsíc vystoupá výš nad obzor, protože v tu chvíli je jeho světlo méně rozptýlené atmosférou a kontrast s okolní oblohou je o něco lepší. Také se vyplatí pozorovat z místa mimo městské osvětlení, i když to u úplňku není tak kritické jako u mlhovin.

U planet se vyplatí filtr polární, ale pozor na jeho použití. Jupiterovy pásy a Velká rudá skvrna vyniknou při použití modrého nebo zeleného filtru, který zvýrazní detaily v atmosféře. Saturnovy prstence a pásy se naopak lépe projeví s žlutým nebo oranžovým filtrem, který potlačí modrou složku světla. Důležité je ale filtr nepřekroutit: pokud máte menší dalekohled, příliš tmavý filtr může naopak skrýt jemné detaily. Ideální je začít se světlejším filtrem a s tmavším experimentovat až při větším průměru objektivu.

Dále si všímejte ohniskové vzdálenosti a světelnosti. Refraktor s krátkým ohniskem (např. f/5) je dobrý na široké pole a mlhoviny, ale u planet se projeví barevná vada – fialové lemy kolem jasných hvězd. Naopak reflektor s dlouhým ohniskem je vhodnější na detailní pozorování planet, ale má menší zorné pole. Pro prvního pozorování oblohy se osvědčuje univerzální poměr f/7 až f/10, ať už zvolíte kterýkoli typ.

Samotné pozorování začněte orientací na severní obloze. Najděte Polárku a od ní se rozhlédněte kolem. Zkušení pozorovatelé doporučují postupovat po oblouku od severu k jihu a postupně si odškrtávat souhvězdí, která jsou nad obzorem. Nezapomeňte na to, že souhvězdí u obzoru jsou nejhůře viditelná – světlo z nich putuje přes hustou vrstvu atmosféry. Proto si je prohlédněte brzy po setmění, když jsou ještě vysoko, a k těm nízko nad obzorem se vraťte později.

Typická chyba začátečníka: místo manuálního nastavení kývnou na automatiku, která si „myslí", že fotí noční město, a měsíc se rozsvítí jako lampa. Další častý omyl nastává při zaostřování. Automatický autofokus si na obloze neví rady, protože nemá ostrý bod. Proto přepněte na manuální ostření a nastavte ho na nekonečno – vizuálně se vám měsíc zobrazí jako ostrý kotouč. Pokud to telefon neumí, namiřte ho na vzdálený objekt (např. komín) a poté přepněte na uzamčení ostření (podržením prstu na displeji).

Na závěr si nechte rezervu na dopravu. Planetárium stojí v blízkosti parku, ale parkování v okolí je omezené a ve špičce se rychle zaplní. Raději přijďte tramvají nebo metrem – zastávky jsou pár minut chůze. Pokud cestujete s kočárkem, počítejte s tím, že do některých částí expozice se s ním nedostanete, ale personál vám poradí, kde ho můžete nechat. Když si návštěvu takto promyslíte, vyhnete se zklamání a odnesete si konkrétní zážitek – a to je přesně to, co od podobného místa čekáte.

První astrofoto obvykle znamená jediné: vyfotit Měsíc. A nejlépe mobilem, protože ho máte pořád u sebe. Než ale namíříte foťák na noční oblohu, připravte se na to, že výsledek nikdy nebude jako z profesionálního teleskopu. Přesto se dá z jednoduchého snímku dostat maximum, když pochopíte, co váš telefon umí a kde končí jeho limity.

Začněte u stabilizace. Bez stativu nebo alespoň opory o pevný předmět (parapet, auto, strom) bude každý snímek rozmazaný. I když se vám zdá, že ruka je klidná, mikro-pohyby při focení na vzdálený objekt způsobí neostrost. Pokud nemáte stativ a používáte telefon na opěře, aktivujte samospoušť nebo časovač na 2–3 sekundy. Spoušť aktivujte dotykem na displeji, ne fyzickým stiskem – ten přidá další otřes.

Na co se zaměřit při výběru filtrů pro hluboké nebe? Pokud se chcete věnovat mlhovinám nebo galaxiím, zaměřte se na filtr pro potlačení světelného znečištění, tzv. UHC filtr. Ten propouští jen úzké spektrum vlnových délek, které emitují emisní mlhoviny, a blokuje pouliční osvětlení. Při jeho použití uvidíte strukturu mlhovin i z předměstí, ale pozor: nefunguje na všechny objekty. Na galaxie, které vyzařují spojité spektrum, vám nepomůže a jen ztmaví obraz. Častou chybou je použití UHC filtru na planetky nebo dvojhvězdy, kde je jeho efekt zbytečný.