Když prší a děti se nudí, zkuste tvoření z přírodnin

Typická chyba, kterou dělají skoro všichni, je oblékání podle pocitu dospělého. Rodič má svetr, tak dá svetr i dítěti. Jenže dítě má rychlejší metabolismus a produkuje víc tepla, hlavně při pohybu. Proto ho oblékejte o jednu vrstvu méně, než byste si oblékli sami. Pokud je venku deset stupňů a vy jdete v triku a mikině, dítěti stačí triko, slabá mikina a lehká bunda. Kontrolujte zátylek – když je teplý a suchý, je oblečení správně. Když je zpocený, uberte vrstvu.

Vrchní vrstva je poslední díl skládačky. Měla by chránit před větrem, deštěm a sněhem, ale zároveň být prodyšná. Nepoužívejte nepromokavé pláštěnky s PVC podšívkou, pokud nemáte funkční vrstvu pod nimi. Uvnitř se udělá pára, která se neodpaří, a dítě se po návratu domů třese zimou. Mnohem lepší je softshellová bunda s membránou, která pustí vlhkost ven, ale ne dovnitř. Pokud nemáte softshell, postačí i obyčejná bunda, pokud má podlepené švy.

Pokud máte pochybnosti, vždy je lepší pediatra kontaktovat telefonicky a poradit se. Někdy stačí popsat příznaky a lékař pozná, zda je návštěva nutná. Pamatujte, že angína není jen „bolest v krku", ale systémové onemocnění, které si žádá odpovědný přístup. Rozpoznat ji včas ušetří dítěti zbytečné trápení a vám noční návštěvu pohotovosti.

Než vyrazíte, napište si na papír všechny otázky, které vás napadly v posledních týdnech. Často se stává, že v ordinaci pod tlakem času zapomenete na to, co vás trápí, nebo to odbydete jednou větou. Rozdělte si seznam na dvě části: co potřebujete vědět vy (například ohledně dávkování léků nebo režimových opatření) a co je důležité pro dítě (třeba že ho bolí v krku jen ráno). Také si předem zjistěte, zda ordinace používá objednací systém, nebo zda platí pořadí příchodu. To vám ušetří zbytečné čekání a stres.

Střední vrstva: izolace, která dělá celý rozdíl Druhá vrstva má za úkol udržet teplo. Ideální je fleece, mikina nebo tenký vlněný svetr. Její tloušťku vybírejte podle venkovní teploty a aktivity. Pokud jdete na delší procházku, kde se dítě hodně hýbe, sáhněte po tenčí izolační vrstvě. Když jen sedí v kočárku, přidejte silnější. Častý omyl je, že rodiče obléknou děti jako na Sibiř, i když venku je jen pět stupňů. Pak dítě v kočárku pláče a my si myslíme, že je mu zima, ale ono se jen dusí v přehřátém oblečení.

Když dítě tráví u obrazovky více času, než by mělo, nejde jen o ztrátu času. Narušuje se tím přirozený rytmus dne, spánek se zkracuje a pozornost se tříští. Není třeba hned sahat po absolutním zákazu, ale je dobré zavést pravidla, která čas u displeje přirozeně omezí. Jedním z nejúčinnějších kroků je nahradit část času u obrazovky pohybem – a to nejen proto, aby se dítě unavilo, ale aby se mu vrátila radost z vlastního těla.

Na závěr si vždy ověřte, zda jste všemu porozuměli. Nebojte se zeptat, co přesně znamená „dělejte klidový režim" nebo „aplikujte třikrát denně". Lékař může předpokládat, že víte, co máte dělat, ale vy se můžete cítit nejistě. Když si nejste jistí, požádejte o krátké shrnutí – „Takže mám dávat ten sirup ráno a večer, a když se teplota zvedne nad 38, mám přijít?". Tím si ujasníte nejasnosti a předejdete zbytečným telefonátům nebo návštěvám.

Základní technikou je lepení. Nepoužívejte tekuté lepidlo, které rozmáčí tenké listy. Mnohem lépe funguje lepicí pistole s tavnou tyčinkou, ale tu smí používat jen dospělý. Pro děti je vhodné lepidlo v tyčince, které nanesete vy, a dítě už jen přikládá přírodniny. Pokud chcete, aby si dítě tvořilo samo, zkuste lepení na karton pomocí hustého disperzního lepidla, které necháte pět minut zaschnout, a teprve pak na něj materiál přitisknete. Typickou chybou je nanést lepidlo příliš a pak čekat, že listy přilnou okamžitě. Nevydrží a odpadnou.

Kamínky jsou nejvděčnější. Stačí je omýt, namalovat akrylovými barvami a nechat zaschnout. Děti mohou malovat berušky, sluníčka nebo celé rodiny kamínků. Na závěr přetřete bezbarvým lakem ve spreji – to uděláte venku nebo v dobře větrané místnosti. Pozor na to, aby se barva nedostala na oblečení, akryl se špatně vymývá. Až budete tvořit, nechte děti vymýšlet vlastní nápady. Nepředkreslujte jim hotové vzory, jen poraďte, jak překonat technický problém. Výsledek může být křivý, ale bude jejich.

Nakonec si zapamatujte jedno jednoduché pravidlo: vrstvy se nesmí utahovat ani kroutit. Každá vrstva musí mít trochu volnosti, aby mezi nimi mohl cirkulovat vzduch, který je nejlepší izolant. Pokud je oblečení těsné, tlačí a omezuje pohyb, ale hlavně přestane fungovat. Dítě pak musí mít ruce neustále ve vzduchu, aby se nebouchalo do látky – a tím ztrácí teplo. Správně oblečené dítě si hraje venku bez pláče a vy nemusíte po každých pěti minutách kontrolovat, jestli mu není horko.