Když plánujete horský cyklovýlet, rozhoduje převýšení

Jak správně zorientovat mapu a určit azimut Nejdřív mapu zorientuj: polož ji na rovnou podložku a otoč jí tak, aby horní okraj směřoval k severu. K tomu použij buzolu – polož ji na mapu tak, aby její podélná osa směřovala k hornímu okraji, a otáčej mapu, dokud střelka neukazuje na sever. Tím se mapa shoduje se skutečným světem. Pro určení azimutu k cíli si na mapě vyznač bod, kde stojíš, a cíl. Přilož buzolu tak, aby její hrana spojovala oba body, přičemž směr šipky na podložce ukazuje k cíli. Poté otáčej stupnicí, dokud nejsou rysky uvnitř pouzdra rovnoběžné se severojižními čarami na mapě. Hodnota na stupnici u indexové rysky je tvůj azimut.
Než vyrazíš do terénu, naskenuj mapu do mobilu a ulož ji do offline úložiště. Papírová verze je ale nenahraditelná – nevybije se, nerozbije se pádem a funguje za každého počasí. Vezmi si proto vždy obojí a k tomu buzolu. Ideálně takovou s průhlednou podložkou a stupnicí, která umožňuje měřit vzdálenosti přímo na mapě. Než začneš, nauč se základní pojmy: azimut je úhel mezi severem a cílem, měřený po směru hodinových ručiček. Důležité je také vědět, že mapa je orientovaná k severu, ale buzola ukazuje na magnetický sever, který se od toho mapového liší o tzv. deklinaci.

If you adored this article and you would certainly like to get more details relating to Osvětlení v Obýváku kindly check out the site. Typickým problémem bývá podcenění sjezdů. Po dlouhém stoupání následuje technicky náročný sjezd, který vás stojí víc sil než samotný výjezd, hlavně při brždění a zatáčení. Než vyrazíte, zkontrolujte stav brzd, tlak v pneumatikách a přehazovačku. V batohu vždy mějte náhradní duši, lepení, pumpičku a základní nářadí. Na horách se vyplatí i nepromokavá bunda a náhradní vrstva, protože počasí se mění rychleji než v nížinách.

Neméně důležitý je materiál svršku. Vyšší podíl kůže znamená lepší ochranu před vlhkem a větší odolnost, ale také nižší prodyšnost a delší „zaužívání". Textilní boty jsou lehčí a rychleji schnou, ale méně chrání před ostrými kameny. Pokud plánujete přechody mokrých luk nebo deštivé dny, zvažte boty s membránou – ale pamatujte, že membrána funguje jen tehdy, když bota sahá nad kotník a má správně utažené tkaničky. Jinak se voda dostane dovnitř přes horní okraj a vy budete mít mokré nohy i osvětlení v obýváku sebedražších botách.

Na delší přechody je klíčová prevence proti otlakům a puchýřům. Kromě běžných náplastí přibalte i náplasti na puchýře s gelem, které tlumí tlak. Před túrou si namažte chodidla vazelínou nebo speciálním krémem, ale do lékárničky patří i tekutý obvaz – ten vytvoří ochranný film na kůži. Pokud se puchýř už vytvoří, nepropichujte ho běžnou jehlou. Použijte sterilní jehlu z lékárničky a dezinfikujte okolí, jinak hrozí infekce.

Začněte základní orientací: na mapě je vždy vyznačen vrstevnicový interval, tedy svislá vzdálenost mezi dvěma sousedními čarami. Pokud je interval 10 metrů, znamená to, že každá čára představuje posun o 10 výškových metrů. Husté čáry poblíž sebe znamenají prudký sráz, kde se šplhá po čtyřech nebo se sestupuje s maximální opatrností. Naopak široké rozestupy naznačují pozvolný svah, ideální pro pohodlnou chůzi. Nezapomeňte si ale všímat i tvaru vrstevnic – ostré špičky naznačují hřeben, zatímco zaoblené prohlubně mohou být údolí nebo koryto potoka.

Prakticky to využijete při plánování trasy. Vyberte si na mapě dvě místa, mezi kterými chcete jít, a podívejte se, jak se vrstevnice chovají. Pokud chcete stoupat mírně, hledejte cestu, která vede šikmo po vrstevnici – ne kolmo přes ni. Taková cesta je sice delší, ale výrazně méně namáhavá. Naopak, když chcete rychle ztratit výšku, hledejte husté vrstevnice – ale počítejte s tím, že sestup může být technicky náročný, zejména na skalnatém podkladu nebo v suťovém poli. osvětlení v obývákuždy si ale ověřte, zda vrstevnice nejsou přerušované – to znamená, že jde o umělý zářez, jako je silnice nebo železnice, nikoliv o přírodní terén.

Podle čeho poznáte správnou podrážku a tuhost Zkuste botu ohnout – pokud se ohne hned za špičkou, nikoli uprostřed, je to dobré znamení. Příliš tuhá bota zbytečně unaví nohu a příliš měkká zase neposkytne oporu v kamenitém terénu. Pro běžné výlety po zpevněných cestách postačí polotuhá podešev s výrazným vzorkem, pro náročnější hřebenovky zvolte botu s tužší podešví a vyšším kotníkem. Pozor na takzvané „městské" turistické boty, které mají tenkou podrážku a vypadají jako pohorky – na blátě nebo kamení nemají dostatečnou přilnavost. Vždy se podívejte na hloubku vzorku a na to, zda podešev zasahuje až do špičky.

Další pastí je ignorování deklinace. V mnoha oblastech se magnetický sever liší od mapového o několik stupňů, což může při delší trase znamenat odchylku desítek metrů. Zjisti si deklinaci pro danou oblast předem a nastav ji na buzole, pokud to umí, nebo si ji započítej do azimutu. Pokud nemáš možnost, přinejmenším si uvědom, že tvoje měření může být nepřesné a přizpůsob tomu plán.