Když plánuješ cyklovýlet v horách, počítej s převýšením hned na začátku

Pokud je ve skupině více lidí, rozdělte se a udržujte mezi sebou vzdálenost 5–10 metrů. Tím se snižuje šance, že blesk zasáhne více osob najednou. Nikdy se neshlukujte kolem jediného úkrytu ani kolem zraněného — pokud někdo utrpí úraz bleskem, okamžitě mu poskytněte první pomoc, ale nejprve zjistěte, zda je oblast stále pod napětím. Po úderu už nehrozí, že by vás postižený elektrizoval, takže se k němu můžete přiblížit. Život ohrožující je hlavně zástava dechu a srdeční činnosti, proto začněte s resuscitací a volejte pomoc, jakmile to situace dovolí.

Plánujete celodenní túru a láhev vody vám přijde jako dostatečná zásoba? Omyl. Voda je na trase váš nejcennější náklad a její nedostatek dokáže z příjemného výletu udělat nepříjemný boj o přežití. Než vyrazíte, spočítejte si reálnou spotřebu: na běžnou túru v mírném terénu počítejte minimálně půl litru na hodinu, v horku nebo při velkém převýšení klidně dvojnásobek. Balte proto vždy s rezervou a nezapomeňte, že láhev, kterou máte v batohu, je jen začátek.

Než vyrazíš do kopců, rozhodni, co je pro tebe únosné převýšení. Neřídí se jen počtem kilometrů, ale součtem všech stoupání. Podívej se na profil trasy a sečti metry, které tě čekají. Pro začátečníka je reálných zhruba pět set až osm set metrů na sto kilometrů, zkušenější cyklista zvládne i dvojnásobek. Klíčové je přizpůsobit plán vlastní kondici, ne tomu, co vypadá hezky na mapě.

Na závěr si řekněme, kdy hole vyhodit z hlavy. Pokud máte zdravé klouby a jdete jen pět kilometrů s převýšením 200 metrů, nepotřebujete je. Ale jakmile je sestup delší než hodina nebo převýšení přesáhne 500 metrů, jsou hole nezbytností. A hlavně: nekupujte je podle barvy nebo značky. Vyzkoušejte je na schodech, ve dřepu, s batohem na zádech. Teprve pak uvidíte, jestli vám opravdu sednou. Ušetříte tím nejen peníze, ale i výlet za ortopedem.

Dalším problémem je špatné hospodaření s lahví. Když vypijete vše hned po startu, v polovině trasy už nemáte nic a začnete šetřit poslední doušky. To je cesta k dehydrataci. Rozdělte si zásobu na úseky a hlídejte si tempo. Pomůže i to, když si vodu v batohu umístíte tak, abyste po ni nemuseli sundavat celý batoh – časté zastavování a hledání láhve vás stojí čas i energii, a tedy i vodu.

Co řešit předem, ať to neřešíte na sestupu Materiál a konstrukce nejsou jen marketing. Levné hole s pevnými segmenty sice unesou běžnou procházku, ale na dlouhém sestupu se projeví jejich tuhost. Když špička narazí na kámen, energie se přenese přímo do zápěstí a lokte. Proto vybírejte hole s tlumícím systémem – ať už pružinou, nebo speciální vložkou. Vyzkoušejte je na tvrdém povrchu: rukojeť by neměla poskakovat. Stejně důležitý je teleskopický mechanismus. Upínání, které pouští, je častým zdrojem pádu. V obchodě s holí zatřeste a zkuste ji zkrátit a vysunout alespoň dvacetkrát. Pokud cítíte vůli, jiný kus.

První věc, kterou řešíte, je délka. Neexistuje univerzální míra, protože závisí na vaší výšce a technice chůze. Při koupi si hole vždy vyzkoušejte: uchopte rukojeť, předloktí svírejte s paží pravý úhel. Pokud se při dotyku špičky se zemí cítíte natažení v ramenou, je hole příliš dlouhá. Naopak příliš krátká vás nutí předklánět se, což zvyšuje zátěž bederní páteře. Na sestupy si raději zvolte o pár centimetrů delší variantu – umožní vám to držet tělo vzpřímenější a přenášet váhu více do rukou.

Typickou chybou je kupovat hole jen podle ceny nebo značky, bez ohledu na vlastní váhu a styl chůze. Těžší člověk by měl volit hliník nebo karbon s vyšší nosností, zatímco nenáročný turista ocení spíše lehčí karbon. Důležité jsou také rukojeti – ergonomicky tvarované s protiskluzovým povrchem snižují únavu rukou, zejména při dlouhých túrách. Před nákupem si hole vždy vyzkoušejte s rukavicemi, abyste zjistili, zda vám padnou do dlaně.

Při výběru turistických holí je nejdůležitější délka. Správně nastavená hůl by vám měla svírat v lokti úhel přibližně 90 stupňů, když stojíte na rovině a držíte ji za rukojeť. Pokud je hůl příliš dlouhá, budete mít zbytečně zvednutá ramena a záda v napětí. Příliš krátká zase nutí předklánět se a nepomáhá odlehčovat kolena. U teleskopických modelů délku snadno upravíte, ale u pevných (jednodílných) je nutné ji vybrat přesně podle své výšky.

Do sestupu se pouštíte s tím, že hole držíte obě v rukou, ale jakmile začnete stoupat, jednu si připnete na batoh. To je chyba. Na dlouhém sestupu potřebujete obě hole, protože rovnováha se rozděluje na čtyři body dotyku – dvě nohy a dvě hole. Pokud jednu hůl sundáte, přetížíte jednu stranu těla a koleno na té straně dostává dvojnásobnou zátěž. Když už si hůl odpínáte, dělejte to na rovině, ne ve svahu. A nikdy hole nesklápějte za chůze – jedna ruka je pak zcela bez opory.