Když štěně tahá na vodítku, zkuste nejdřív změnit své tempo

Nezapomínejte ani na takzvané paspárky (palce), které jsou umístěné výše na vnitřní straně končetiny. Tyto drápky se neobrušují vůbec, a pokud se zanedbají, mohou se stočit a zarůstat do kůže. Kontrolujte je při každém stříhání. Pokud si netroufáte stříhat sami, svěřte to zkušenému chovateli nebo veterinárnímu technikovi. Ale i tak se vyplatí umět to doma, protože pes potřebuje drápky ošetřovat pravidelně, ne jen jednou za půl roku.

Krátké tréninky a správné odměňování Základem je naučit psa, že tahání nikdy nevede k cíli. Místo toho, abyste ho neustále přitahovali k sobě, zastavte se pokaždé, když vodítko napne. Stůjte klidně, ignorujte psa a počkejte, až se sám vrátí a uvolní tlak. Teprve potom pokračujte v chůzi. Tento postup opakujte systematicky – i desetkrát za minutu. Důležité je, abyste byli konzistentní a nepovolili, jinak si pes rychle všimne, že tahání někdy funguje.

Jak zvládnout stříhání u psa, který se bojí Většina psů nemá stříhání drápků rádo. Reagují na manipulaci s tlapkou nebo na zvuk kleští. Začněte proto postupně: psa si nejprve zvykejte na doteky tlapek, a to i v klidu, když odpočívá. Poté mu dávejte pamlsek pokaždé, když nechá tlapku v klidu. Při samotném stříhání pracujte v krátkých krocích. Pokud pes začne být nervózní, přestaňte a pokračujte až za chvíli. Nikdy psa při stříhání netrestejte – tím si jen vypěstujete fobii.

Žádný přípravek ale neochrání psa stoprocentně. Po každém návratu z venku proto projeďte srst jemnými prsty, zejména kolem uší, pod krkem, v podpaží, v tříslech a mezi prsty. Klíšťata se přichytávají i na méně exponovaných místech, jako je hřbet nebo kořen ocasu. Pokud narazíte na zárodek, který se ještě nepřisál, stačí ho setřít. Přisáté klíště odstraňte speciální háčkem nebo kroužkem, kterým ho uchopíte co nejblíže kůže a plynulým tahem vytáhnete. Nikdy předtím klíště nemažte olejem, máslem ani alkoholem – to může způsobit, že parazit vyvrátí obsah žaludku do rány a zvýší riziko infekce.

Zuby jsou častou slabinou. U psů i koček se bez pravidelného čištění tvoří zubní kámen, který vede k zánětu dásní a bolesti. Ideální je čistit zuby denně, ale pokud to nejde, alespoň 3–4krát týdně. Používejte zubní pastu pro zvířata (nikdy ne lidskou, obsahuje xylitol, který je toxický). U koček začněte postupně: nejprve nechte zvíře ochutnat pastu z prstu, pak mu prstem jemně masírujte dáseň, teprve poté nasaďte kartáček. U psů pozor na to, aby se při čištění nezakláněli – raději je posaďte a opřete o sebe. Pokud uvidíte zarudlé dásně nebo zápach, nečekejte a zajděte k veterináři – čím dříve se zubní kámen odstraní, tím méně invazivní zákrok bude.

Jednou z nejčastějších chyb je používat vodítko neustále napnuté. Pes si na konstantní tlak zvykne a přestane ho vnímat. Zkuste vodítko držet s mírnou vůlí, ale ne prověšené úplně. Pracujte také na tom, abyste vodítko drželi v obou rukou a měli je u pasu, ne vytažené vysoko. To snižuje sílu tlaku a dává psovi jasnější signál. Pokud pes začne tahat, okamžitě zastavte a počkejte, dokud se neuklidní.

Největší pozor si dejte na takzvaný živý mok (pulpa), což je růžová část drápu obsahující cévy a nervy. U psů se světlými drápy ji snadno uvidíte, ale u tmavých drápků je problém. Pokud si nejste jistí, stříhejte jen malé kousky, maximálně po milimetru. Ideální je stříhat kolmo k ose drápu, nikdy pod úhlem, který by mohl dráp rozštěpit. Po každém střihu prstem zkontrolujte, zda je řez hladký.

Nejčastější chybou je opakovat povel vícekrát za sebou. Pokud štěně ignoruje první „ke mně" a vy řeknete „ke mně, ke mně, ke mně", naučí se, že nemusí reagovat hned. Druhý a třetí povel už pro něj nemají váhu. Místo toho řekněte povel jednou, a pokud nepřijde, mlčte, počkejte, až se štěně samo podívá vaším směrem, a pak ho odměňte za oční kontakt. Naučíte ho tím, že pozornost k vám je zásadní. Pokud potřebujete psa zastavit, použijte jiné slovo (např. „stůj") a pak se teprve pokuste o přivolání.

Než se pustíte do stříhání, připravte si kvalitní kleště na drápky – buď nůžkové, nebo gilotinové. Důležité je, aby byly ostré a přesně seděly do ruky. Tupé kleště dráp spíše rozdrtí než střihnou, což je pro psa nepříjemné. Dále si připravte jemný pilník na začistění hran a pokud možno i hemostatický prášek nebo kukuřičný škrob pro případ, že byste omylem zastřihli příliš mnoho.

Co se stane, když pevně dodržujete tabulku, ale miminko hubne? To je situace, kdy tabulka přestává být pomocníkem a stává se nebezpečnou. Pokud dítě pravidelně vyplivuje, má méně mokrých plen než 6 za den, nebo je apatické, musíte okamžitě konzultovat pediatra. Tabulka totiž nepočítá s individuálním metabolismem, s refluxem nebo s tím, že kojenec může mít skrytý problém s kojením. V takovém případě se množství neupravuje podle tabulky, ale podle reakce dítěte – to je důležitější než čísla.