Chyba, která ničí přesnost buzoly: Jak ji odstranit v terénu

Kdy sáhnout po softshellu a kdy po hardshellu Základní pravidlo pro české hory: softshell berte na denní túry za stabilního počasí, kdy je spíše sucho a vítr, a hardshell přibalte, pokud hrozí přeháňky nebo jdete na delší přechod. V praxi to často znamená nosit softshell na začátku trasy, kdy je ještě rozumné počasí, a hardshell vytáhnout ve chvíli, kdy se obloha zatáhne. Abyste nemuseli nosit obě bundy, vyplatí se sledovat předpověď, ale i tak se na horách vyplatí mít v batohu alespoň lehký hardshell jako pojistku. Mnoho turistů dělá chybu, že spoléhá na softshell a vyrazí i při dešti, přičemž po pár hodinách musí zkrátit trasu kvůli promoknutí.

Jak si prádlo oblékat a ošetřovat, aby sloužilo Životnost a funkčnost prádla ovlivníte i tím, jak o něj pečujete. Perte ho na nižší teplotu, ideálně do třiceti stupňů, a nepoužívejte aviváž. Aviváž ucpává póry vláken a snižuje jejich schopnost odvádět pot. Místo toho zvolte prací prostředek na sportovní oblečení, případně obyčejný gel na barevné prádlo. Sušte ho rozložené nebo na ramínku, rozhodně ne na topení a v sušičce. Vysoká teplota ničí elastan a deformuje střih.

Když se chystáte do českých hor, otázka volby mezi softshellem a hardshellem rozhoduje o tom, jestli se vrátíte v suchu a pohodě, nebo promočení. Softshell je pružný, prodyšný a příjemný na dotek, ale ne vždy vás ochrání před vytrvalým deštěm. Hardshell je naopak nepromokavá membránová bunda, která spolehlivě zadrží vodu, ale často hůře odvádí pot a při pohybu může šustit. Než sáhnete do skříně, zkuste si odpovědět na jednu otázku: jaké počasí skutečně očekáváte a jak moc se budete potit?

Hardshell je jasná volba, když je předpověď nevlídná: vytrvalý déšť, sněžení, silný vítr nebo kombinace všech tří. Jeho membrána nepropustí vodu zvenku, ale aby fungovala, musíte uvnitř nosit vhodné vrstvy. Pod hardshell patří tenká funkční vrstva a zateplená mikina nebo fleece. Pokud pod něj obléknete jen bavlněné tričko, po hodině chůze budete mokří vlastním potem. Častá chyba je také kupovat hardshell příliš velký — pak se v něm necítíte dobře a membrána nepracuje správně. Bunda by měla být dostatečně volná, ale ne pytlovitá.

V konečném důsledku platí, že neexistuje univerzální odpověď. Na krátkou procházku v údolí si vezmete softshell, na výstup na Sněžku s předpovědí bouřky hardshell. Pro běžné české hory, kde se počasí mění velmi rychle, je ideální mít v batohu obě varianty — softshell na pohyb a hardshell proti dešti. Pokud si chcete ulehčit, vyberte si moderní hybridní bundy, které kombinují nepromokavou membránu s prodyšnými panely, ale pozor, tyto kompromisy mají své limity. Nezapomeňte, že nejlepší ochranou je vrstvení: správná spodní vrstva udělá víc než samotná bunda, ať už sáhnete po kterékoli.

Jak se vyhnout ztrátě orientace v hustém lese V hustém lese, kde nevidíte na žádný terénní bod, se z orientace stává čistá disciplína. Nikdy nechoďte přímo na cíl, pokud to není nutné. Mnohem bezpečnější je zvolit takzvaný „bod mimo cíl" – výrazný objekt (skalní útvar, křižovatku cest), který leží poblíž vašeho skutečného cíle. Nasměrujte se na něj, dojděte k němu a teprve poté jděte na finální místo. Tím eliminujete riziko, že cíl minete a nebudete vědět, na kterou stranu se vydat. Při chůzi podle azimutu si vybírejte v dálce nějaký strom nebo kámen, který leží přímo na vaší trase, a jděte k němu. Jakmile ho dojdete, vyberte si další. Přenášení pohledu na samotnou buzolu při každém kroku je zdrojem chyb.

Dalším praktickým tipem je kontrola ušlé vzdálenosti. Počítání kroků je stará a spolehlivá metoda, ale má svůj háček. Terén nikdy není rovný a stejnoměrný, proto je potřeba počítat s korekcí. Do kopce uděláte za stejnou vzdálenost méně kroků, z kopce více. Pokud nemáte krokoměr, můžete si pomoci časem – průměrná rychlost chůze v náročném terénu je známá, ale pozor, je to jen odhad. Pravidelně kontrolujte, zda se vaše pozice na mapě shoduje s okolím. Když po dvaceti minutách chůze podle azimutu narazíte na potok, který podle mapy nemáte na trase, je to signál k zastavení a k přezkoumání celé situace. Raději se vraťte o kus zpět, než abyste pokračovali do neznáma.

Základem je naučit psa, že volné vodítko je výhodné. Když jde pes u vaší nohy bez tahu, odměňte ho pamlskem nebo krátkou hrou. Jakmile začne táhnout, okamžitě zastavte a počkejte, až se vodítko uvolní. Teprve pak pokračujte. Tento princip – zastavit při tahu, jít při uvolnění – musí být důsledný. Pokud povolíte jen někdy, pes se naučí, že tahání se občas vyplácí, a problém přetrvává.