5 způsobů, jak číst Prahu z výšky říms a atik

Druhým krokem je práce s vojenskými mapováními. První a druhé rakouské mapování je sice méně přesné, ale často zachycuje strukturu vsí, které stabilní katastr už nezná. Třetí mapování z konce devatenáctého století už bývá podrobnější a můžete z něj vyčíst i polní cesty, které vedly k usedlostem. Pozor na to, že mapování probíhala v různých měřítkách a některé drobné stavby jsou zjednodušené. Proto si vždy ověřte nález na více podkladech – pokud se usedlost objeví jen na jedné mapě, může jít o chybu kreslíře.

Při prohlídce si všímejte detailů, které průvodci často zmiňují jen letmo. Například štuková výzdoba nad okny není jen dekorace – jednotlivé motivy odkazují na rodové symboly Kinských. Pokud chcete zážitek prohloubit, vezměte si s sebou dalekohled nebo foťák s dobrým zoomem. Z přízemí totiž neuvidíte reliéfy v atice, které jsou klíčové pro pochopení ikonografie celé stavby. Typická chyba bývá, že lidé fotí jen hlavní průčelí a zapomenou na boční fasádu do Týnské uličky. Právě tam najdete původní barokní portál, který nebyl v 19. století přestavěn.

Malá Strana je dnes synonymem malebných uliček, barokních paláců a romantických zákoutí pod Pražským hradem. Málokdo si ale uvědomí, že tato čtvrť nebyla vždy tak okouzlující. Její proměna z podhradí, kde se po staletí mísili řemeslníci, obchodníci a chudina, na jednu z nejvyhledávanějších lokalit Prahy je fascinujícím příběhem. Pokud se chystáte Malou Stranu skutečně poznat, vyplatí se pochopit, jak se zdejší genius loci vyvíjel.

Co rozhodlo o tom, že se z chudinské čtvrti stala oblast plná paláců? Zásadním momentem byl velký požár v roce 1541, který zničil většinu původní gotické zástavby. Šlechta a bohatí měšťané, kteří dosud sídlili převážně na Hradčanech, využili příležitosti a začali si na uvolněných parcelách stavět reprezentativní paláce a zahrady. Tím se Malá Strana během následujících dvou staletí proměnila v aristokratickou čtvrť. Pro dnešního návštěvníka to znamená jediné: nikde jinde v Praze nenajdete tolik barokních paláců na tak malém prostoru. Při procházce se proto nebojte zahnout do méně známých uliček, právě tam objevíte skryté palácové brány a nádvoří, která turistické mapy většinou opomíjejí.

V prvním patře se okna rázem zvětšují. Renesanční architekti zde umísťovali reprezentační sály, a proto potřebovali více světla. Okna jsou vyšší, užší, často s kamenným ostěním. Důležité je sledovat jejich osovou symetrii. Renesance milovala řád – okna v prvním patře by měla být rozmístěna přesně nad okny v přízemí. Pokud se osy rozcházejí o více než půl cihly, jde téměř jistě o dodatečné proražení z 19. století.

Nejčastější chyba, kterou návštěvníci dělají, je srovnávat okna do dvora s okny do ulice. Dvorní fasáda byla vždy jednodušší a okna menší. Ulice sloužila reprezentaci, dvůr každodennímu provozu. Pokud tedy v paláci na náměstí vidíte okna do dvora stejně velká jako ta z ulice, buďte na pozoru – může jít o přestavbu z období baroka, které mělo jiné nároky na světlo a průchod. Skutečná renesance si udržovala jasnou hierarchii: čím nižší a soukromější prostor, tím menší a výše posazené okno.

Výhled z římsy je úplně jiný než z rozhledny – vidíte detaily střech, komínů, vikýřů a zahrad, které jsou z ulice neviditelné. Všímejte si také výškové členění města: staré domy mají římsy ve výšce kolem deseti metrů, novější paláce pak dvacet i třicet metrů. Díky tomu můžete sledovat, jak se město vyvíjelo – ať už jde o renesanční atiky s cimbuřím, barokní štíty, nebo secesní dekorace. Tento pohled vám umožní pochopit, proč je Praha nazývána městem věží, ale také to, jak hustá je zástavba a jak málo zeleně se ve starém centru nachází.

Pokud plánujete stavbu na místě, kde podle map stála usedlost, počítejte s archeologickým průzkumem. Zákon ukládá stavebníkovi oznámit záměr příslušnému úřadu, který může nařídit záchranný výzkum. Není to likvidační náklad, ale rozpočet by s ním měl počítat. Častým pochybením je, že lidé začnou kopat sami a bez vědomí archeologů – tím riskují nejen poškození nálezů, ale i zastavení stavby. Mnohem lepší je nechat si zpracovat odborný posudek, který lokalitu posoudí a dá doporučení, jestli je třeba výzkum, nebo se stavba obejde bez něj.

Při objevování Malé Strany si také všímejte detailů, které prozrazují její historii. Typickým prvkem jsou takzvané sgrafitové fasády, tedy omítky s rytými vzory, které napodobují kamenné kvádry. Ty najdete na mnoha domech a jsou pozůstatkem renesanční přestavby po požáru. Dalším znakem jsou barokní portály a sochy na průčelích, které měly demonstrovat moc a vkus majitele. Nedělejte ale chybu, že byste se zastavovali jen u velkých památek. I obyčejný dům v postranní ulici může skrývat překvapení, jako je původní dláždění nebo starý vodní prvek.