4 věci, které byste měli vědět před tandemovým seskokem

Při projíždění válců a vln se snažte udržet pádlo blízko hladiny. Když se raft zvedne na vlně, pádlo by mělo jít s vodou, ne proti ní. Pokud zaberete příliš brzy, jen zbytečně vyplýtváte energii a raft se může stočit bokem. Většina začátečníků dělá chybu, že se snaží pádlovat i v místech, kde to není potřeba – třeba ve zpomalené vodě za kamenem. Tam jenom udržujte směr a vyčkejte, až proud zase nabere rychlost.

V těžkých peřejích, kde jsou velké vlny a válce, je důležité pádlovat s větší frekvencí, ale kratšími záběry. Dlouhé záběry jsou vhodné jen na klidné vodě. V peřejích vám krátké záběry umožní rychle reagovat na změny směru. Pokud se raft začne otáčet, přidejte záběry na opačné straně, ale nepanikařte. Základem je udržet raft kolmo k vlnám, jinak hrozí převržení.

Základní výbava na túru by měla obsahovat obinadlo, sterilní krytí, trojcípý šátek, dezinfekci, nůž, izotermickou fólii a píšťalku. Vždy si před odchodem nastudujte, jaké je místní tísňové číslo a jak funguje přivolání pomoci v daném pohoří. Bezpečnost začíná už plánováním trasy a odhadem počasí. Když už k úrazu dojde, klid, rychlá a správná první pomoc a rozumné rozhodování jsou to, co může zachránit život.

Naučte se číst proud a pracujte s ním, ne proti němu Základem je čtení vody. Před vplutím do peřejí si prohlédněte řeku, najděte si hlavní proud, vlny a válce. V peřejích se vyhýbejte místům, kde voda naráží na překážky a vytváří zpětné proudy – ty vás mohou vtáhnout do nechtěné pozice. Pádlujte ve směru proudu, ale s mírným úhlem, abyste korigovali směr. Pokud chcete zatáčet, zaveďte pádlo do vody co nejblíže k raftu a zaberte celým trupem, ne jen rukama. Typická chyba je pádlovat příliš hluboko a pomalu – záběr má být krátký, rychlý a plynulý.

Úraz v horách přichází rychle: uklouznutí na mokrém kameni, pád z ledovce, zranění při slaňování. V tu chvíli rozhoduje rychlost a správnost reakce. Častou chybou je panika a snaha postiženého co nejrychleji dopravit dolů, i když to není bezpečné. Než začnete cokoli dělat, zastavte se, zhodnoťte situaci a chraňte sebe i ostatní před dalším nebezpečím. Vždycky platí: nezraněný zachránce je víc než druhý postižený.

Další klíčová dovednost: zhodnocení stavu a volání pomoci. Než začnete cokoli dělat, rychle zjistěte, zda je postižený při vědomí, zda dýchá a zda má nějaké viditelné zranění. Pokud je v bezvědomí a nedýchá normálně, zahajte resuscitaci (30 stlačení hrudníku, 2 vdechy) a volejte záchrannou službu. U adrenalinových sportů je ale volání pomoci specifické – často jste v terénu s omezeným signálem. Proto si před výjezdem zjistěte, jaké číslo platí v dané zemi, a ideálně si načtěte offline mapu s nejbližšími body pomoci. Do mobilu si uložte i souřadnice GPS, kam se chystáte. Při volání sdělte co nejpřesněji místo nehody, počet zraněných, jejich stav a to, co se stalo.

Základem je ošetření krvácení a stabilizace zlomenin. Při silném krvácení přiložte na ránu sterilní obvaz a tlačte přímo na místo krvácení. Pokud je obvaz prosáklý, sundejte ho a přiložte nový – navrch. Nikdy neodstraňujte předměty zabodnuté v ráně, jen je fixujte. U zlomenin končetin použijte improvizovanou dlahu: hůlku, větévku, lyži nebo karimatku. Zafixujte kloub nad i pod zlomeninou a končetinu znehybněte do polohy, v níž ji najdete. Nepokoušejte se nic napravovat.

Co do sáčku na rány patří: sterilní čtverce, obinadlo, elastické obinadlo, náplasti na puchýře, a hlavně trauma nůžky. Na extrémní sporty přidejte i malou injekční stříkačku bez jehly – hodí se na propláchnutí špinavé rány. Na léky si dejte paralen, ibuprofen, tablety proti alergii a něco proti průjmu. Nezapomeňte na fyziologický roztok v ampulce nebo malé lahvičce – na výplach oka i rány.

Na závěr si dejte pozor na přeceňování vlastních sil. Únava přichází postupně a nejzrádnější je na konci trasy, kdy máte pocit, že už to nemůže být daleko. Právě tehdy dochází k největšímu počtu pádů a zranění. Naplánujte si přestávky, pijte průběžně vodu a pokud cítíte třes ve svalech, raději si odpočiňte. Lepší je projít jen polovinu trati s čistou technikou než celou, ale s chybami, které vás budou bolet ještě několik dní.

Další častou chybou je spěch. Lidé chtějí trať projít co nejrychleji a dělají prudké, nekoordinované pohyby. Výsledkem je ztráta rovnováhy a časté zastavování, které je paradoxně pomalejší než pomalý, ale plynulý postup. Tempu přizpůsobte i dýchání. Nádech při přípravě kroku, výdech při samotném pohybu. To není žádná ezoterika, ale funkční princip, který stabilizuje trup.