Špatná volba cepínu a šroubů: kdy se ledolezení mění v risk

From Rikkiepedia
Jump to navigation Jump to search


Další pastí je ignorovat tvar šroubu. Kuželové šrouby se snadněji vrtají do tvrdého ledu, ale na měkkém ledu hůře drží. Válcové šrouby mají v měkkém ledu lepší únosnost, ale jejich nasazení vyžaduje víc otáček. Pokud lezete v prostředí s proměnlivou kvalitou ledu, je ideální mít v sadě oba typy. A co víc: mnoho lezců zapomíná na to, že šroub musí být v ledu celý. Nechat vyčnívat více než pět centimetrů znamená, že se při pádu chová jako páka, která může vytrhnout okolní led. Vždy šroubujte tak, aby hlavice byla v jedné rovině s povrchem. Když narazíte na dutinu nebo krystalický led, neváhejte šroub vyšroubovat a zkusit jiné místo. Jedna slabá kotva je vždy horší než tři průměrné.

Poslední častý omyl se týká samotného vrtání. Mnoho lezců přišroubuje šroub pod ostrým úhlem vůči směru pádu. Ideální je šroubovat mírně nahoru proti směru zatížení, tedy tak, aby hlavice směřovala vzhůru. Tím se zvyšuje tření závitu v ledu. Když šroubujete vodorovně nebo dolů, hrozí, že se šroub z ledu vytrhne při prvním dynamickém zatížení. Před nákupem si také ověřte, že máte vhodný vazač pro postupové jištění – některé hlavice mají špatně tvarovaný otvor, který znemožňuje snadné prošroubování expresky. To se projeví až v kritické chvíli, kdy jste v převisu a potřebujete rychle jistit. Kvalitní šrouby s dobře tvarovanou hlavicí a ostrým závitem jsou investicí, která se vyplatí ve chvíli, kdy to nejméně čekáte.

Výběr cepínu a ledovcových šroubů často rozhodne o tom, jestli se z výstupu vrátíte s úsměvem, nebo s nepříjemným zážitkem. Nejčastější chybou bývá spoléhat nábytek na míru univerzální vybavení, které má být vhodné na všechno. Praxe ale ukazuje, že cepín na skialpový přechod a cepín na strmé ledopády jsou dva rozdílné nástroje. Zkuste si před nákupem odpovědět na otázku, jakému stylu lezení se opravdu věnujete a jaký led vás čeká.

Druhý častý omyl se týká délky a prohnutí čepele. Klasické rovné čepele mají své místo na ledu s menším sklonem, ale nábytek na míru převislých cestách se neosvědčí. Prohnutí umožňuje snadnější odlepení špičky od ledu při výměně rukou. Pokud vyberete příliš krátkou čepel, budete při záseku nuceni zvedat lokty nepřirozeně vysoko, což vede k rychlé únavě předloktí. Naopak příliš dlouhá čepel zvyšuje pákový moment a při tvrdém záseku můžete vytrhnout celý kus ledu. Zkušení lezci často volí střední délku a prohnutí, které umožňuje jak klasický, tak moderní styl lezení. Hlavně si ověřte, že je čepel vyměnitelná. Ne vždy je to samozřejmost, a po pár sezónách na špatném ledu budete potřebovat novou.

Dalším praktickým tipem je mít vždy naplánovaný únikový koridor. Než začnete točit stoupák, podívejte se, kam byste letěli, kdyby se termoska rozpadla. Nikdy nelétejte nad lesy nebo vodní plochy, pokud nejste jistí svým odhadem. Pomáhá také používat variometr s akustickou signalizací – ale pozor, neposlouchejte jen pípání, ale vnímejte i polohu kluzáku a pohyb těla. Termické létání je o neustálé interakci s vzduchem, ne o tom, že necháte přístroje, aby to udělaly za vás.

Termické létání je umění využít stoupavé proudy vzduchu k tomu, abyste se udrželi ve vzduchu i bez kopce nad hlavou. Základní princip je jednoduchý: slunce ohřívá zemský povrch, od kterého se ohřívá vzduch. Ten pak stoupá vzhůru jako obří bublina. Pro pilota to znamená jediné – najít takovou bublinu a vletět do ní. Čím teplejší povrch, tím silnější stoupání. Typickými místy jsou pole, louky, světlé skály nebo asfaltové plochy, které se rychle ohřívají.

Mnozí lezci podceňují i způsob umísťování šroubů. Šroub by měl v ledu vždy směřovat mírně dolů a do strany, aby vytvořil oporu. Když ho šroubujete kolmo k povrchu, má menší pevnost a může se uvolnit. Důležité je také šroub úplně dotáhnout, ale nepřetahovat – přetažením se závit v ledu přeruší a šroub ztratí pevnost. Při umísťování se vyhněte ledu s bublinami nebo krystalky, které výrazně snižují únosnost.

Když najdete stoupák, je klíčové umět do něj vletět a udržet se v něm. Nejlepší je vletět do spodní části stoupání, kde je nejsilnější gradient. Should you adored this informative article in addition to you wish to get more info about informace i implore you to pay a visit to the webpage. Kroužte vždy ve směru, který je v daném místě obvyklý – v České republice je to většinou levá zatáčka, ale vždy se přizpůsobte ostatním. První zatáčku začněte s mírným náklonem a postupně ho přidávejte, pokud cítíte, že vás to vytahuje. Pokud cítíte, že vás stoupání „vystřeluje" ven, je chybou snažit se kroužit těsně kolem středu – raději rozšiřte okruh a hledejte slabší, ale stabilnější část.

Nakonec si dejte pozor na takzvanou „přetaženou" termosku – když stoupák slábne a vy se snažíte udržet se v něm za cenu příliš těsného kroužení. To vede k náhlé ztrátě vztlaku a propadu. Raději stoupák opusťte a hledejte nový. S přibývající praxí začnete termosky „číst" automaticky – uvidíte je v pohybu trávy, v chování mraků i v tom, jak se mění teplota vzduchu. Klíčem je trpělivost a respekt k počasí. Nikdy nelétejte, pokud si nejste jistí podmínkami – to je nejdůležitější pravidlo, které platí bez ohledu na vaši úroveň.