Velikost mezizubních kartáčků, kterou většina lidí odhadne špatně

Než začnete vybírat, vezměte si zubní nit a zkuste ji provléct mezi zubem a drátem. Pokud nit projde jen s obtížemi, potřebujete nejmenší velikost. Pokud projde snadno, ale cítíte odpor, zvolte střední. Pokud projde téměř bez dotyku, máte velkou mezeru a malý kartáček se bude jen ohýbat, aniž by se dostal k plaku. Tento test je spolehlivější než měření pravítkem, protože zohledňuje i tvar zámku, který bývá největší překážkou.

Pokud jsou zbytky opravdu tvrdohlavé, vyzkoušejte jedlou sodu. Nasypte ji na dno nádoby, zalijte trochou vody a nechte vytvořit pastu. Po dvaceti minutách můžete jemně třít houbičkou – soda funguje jako jemný abrazivní prostředek, který rozpouští připáleniny bez poškrábání povrchu. Pro silnější efekt smíchejte sodu s trochou octa; tato kombinace vytvoří pěnící reakci, která uvolní i zažrané zbytky. Po reakci nechte směs působit deset minut a poté opláchněte.

Nakonec si dejte pozor na to, jak kartáček čistíte. Po každém použití ho vypláchněte vodou a nechte uschnout na vzduchu. Pokud se štětiny rozestoupí nebo se drát ohne, je čas na výměnu. Nesnažte se kartáček narovnat, už nikdy nebude fungovat správně. Pravidelná kontrola velikosti je důležitá i v průběhu léčby, protože mezery se mění s tím, jak se zuby posouvají. Co fungovalo na začátku, nemusí fungovat za půl roku.

Nejprve nechte nádobí vychladnout a namočte Prvním krokem je trpělivost. Nádobí s připečenými zbytky nikdy neoplachujte studenou vodou, dokud je ještě horké – mohlo by dojít k jeho deformaci, zejména u litinového nebo smaltovaného nádobí. Počkejte, až hrnec či plech zcela vychladnou, a pak je naplňte teplou vodou tak, aby byly spálené části ponořené. Přidejte pár kapek saponátu a nechte působit alespoň třicet minut. Pro odolnější vrstvy můžete vodu ohřát na sporáku, ale pozor na prudký var, který by mohl zbytky ještě více „připéct".

Přírodní pomocníci jsou často účinnější než chemie. Jedlá soda smíchaná s trochou vody vytvoří pastu, kterou nanesete na postižená místa a necháte deset minut působit. Poté jemně vydrhněte houbičkou. Ocet zase skvěle rozpouští mastnotu a vodní kámen. Smíchejte ho s vodou v poměru jedna ku jedné a nastříkejte na znečištěné plochy. Pozor na kombinaci octa s jedlou sodou – sice efektivně bublá, ale pokud ji necháte příliš dlouho, může dojít k poškození některých povrchů. Vždy nejprve vyzkoušejte na nenápadném místě.

Důležité je také myslet na prevenci. Při vaření používejte pokličky, abyste omezili vystřikování mastnoty. Pečicí papír na plech ušetří hodně drhnutí. Po každém vaření rychle otřete sporák a pracovní plochu vlhkým hadříkem. Tím zbytky odstraníte dřív, než stihnou zaschnout. Pokud se vám něco připeče, nepropadejte panice. Opláchněte nádobí horkou vodou, nechte odmočit a pak použijte některý z výše zmíněných postupů. Výsledek vás překvapí – s minimem úsilí a bez zbytečné chemie bude kuchyně zase zářit čistotou.

Zbytky jídla přilepené na dně hrnce nebo na pečicím plechu patří k nejméně oblíbeným kuchyňským činnostem. Místo hodinového drhnutí a používání agresivních chemikálií existují jednodušší a šetrnější způsoby, jak nádobí vrátit do původního stavu. Klíčem je zvolit správný postup podle typu připečeniny a materiálu nádoby. Než sáhnete po drátěnce, vyzkoušejte metody, které jsou rychlé, levné a nezničí povrch.

Na plechy na pečení je nejlepší metoda s kyselinou citronovou. Vytvořte roztok z horké vody a kyseliny citronové (v poměru přibližně jedna čajová lžička na litr vody) a nechte plech namočený přes noc. Ráno zbytky samy povolí a stačí je setřít měkkou houbičkou. Tento postup je vhodný i pro skleněné zapékací mísy, ale vyhněte se mu u hliníkových nádob, kde by kyselina způsobila korozi.

Co dělat, když už se otlak vytvoří Když se sliznice přece jen odře, klíčové je udržet ránu čistou a vlhkou. Vyplachujte ústa vlažnou slanou vodou (půl lžičky soli na sklenici) dvakrát až třikrát denně. Vyhněte se alkoholovým ústním vodám – vysušují a štípou. Na otlak lze nanést tenkou vrstvu hojivé masti, kterou vám doporučí zubař nebo ortodontista. Aplikuje se vatovou tyčinkou přímo na postižené místo. Pozor na běžné „zázračné" gely z lékárny bez porady – některé obsahují látky, které dráždí dásně.

Nejúčinnější pomocí je mechanická ochrana. Běžně dostupné silikonové vosky se přikládají přímo na ostré hrany drátků a zámků. Před aplikací je důležité místo osušit – jinak vosk nesedne. Kus velikosti hrášku se v prstech zahřeje, zformuje do placičky a přitiskne na problémové místo. Vydrží několik hodin, ale při jídle ho odstraňte, ať se nezachytí. Pokud vosk nemáte po ruce, provizorně poslouží i kousek vaty nebo gázy, ale jen krátkodobě.