Plánovač versus realita hor: co rozhoduje o bezpečném návratu

Druhým pilířem je výbava, kterou nosíte v batohu. Základní pravidlo zní: připravte se na nejhorší možné počasí, ne na to, které právě svítí z okna. Nezbytností je nepromokavá bunda a kalhoty, i když je ráno jasno, dále čelovka s náhradními bateriemi, protože se soumrak v horách blíží rychleji, než čekáte. Součástí výbavy by měl být i přístroj na signalizaci – nejlépe píšťalka na bundě, která funguje i za mokra. Mobilní telefon patří do vodotěsného obalu, ale nikdy nespoléhejte na jeho signál v údolích.

Jak na tempu a bezpečnosti? Tři pravidla, která drží celou noc První pravidlo: zpomalte. Tempo, které zvládáte ve dne, je v noci nepoužitelné. Snižte rychlost na polovinu a každý krok dávejte vědomě. Druhé pravidlo: dodržujte odstup mezi členy skupiny tak, aby na sebe viděli, ale nesvítili si navzájem do očí. Třetí pravidlo: pravidelně kontrolujte čas a pozici. Bez měsíce ztrácíte přirozené časové ukazatele, jako je západ slunce nebo poloha hvězd, a snadno se stane, že se vám hodina protáhne na tři.

Pokud jste ve skupině, rozptýlete se na vzdálenost alespoň 20–30 metrů. Tím se snižuje riziko, že blesk zasáhne víc lidí najednou. Zároveň si ale udržujte vizuální kontakt – v mlze nebo dešti se můžete snadno ztratit. Předem si domluvte signály (například pískání na píšťalku) a místo setkání pro případ, že byste se rozdělili. Při sestupu se vyhýbejte ferratám a kovovým žebříkům, i když jsou suché – kov přitahuje výboj a vodivé lano může vést proud i po skončení přímého úderu. Vždy je lepší počkat, až bouřka odezní, a teprve potom pokračovat v exponovaném úseku.

Základem je správné světlo. Čelovka s červeným nebo zeleným filtrem je klíčová. Bílé světlo oslňuje vás i případné společníky a ničí adaptaci očí na tmu. Když svítíte na mapu nebo na cestu, používejte jen tolik světla, kolik je nutné. Ideální je mít dvě svítidla: jedno slabší na blízkou práci a jedno výkonnější na orientaci v terénu. Před túrou si baterie nabijte a vezměte si náhradní zdroj – v chladu baterie ztrácejí kapacitu rychleji, než čekáte.

Nezapomínejte ani na úchop při stoupání. Do prudkého kopce zkraťte hole, abyste se mohli opřít více vpředu, a těžiště mějte nad chodidly. Při klesání naopak hole prodlužte a předsuňte je před tělo. Pokud toto přizpůsobení vynecháte, ruce pracují proti gravitaci a únava přichází mnohem dřív. Sledujte svůj dech a pravidelně povolujte prsty – stačí na pár vteřin každých dvacet minut, abyste obnovili prokrvení a zabránili křečím.

Základní pravidlo zní: horní část paže by měla svírat s předloktím přibližně pravý úhel. Když je hole příliš dlouhá, musíte zvedat ramena a tlačit dolů z nepřirozené polohy, což rychle vyčerpá svaly. Naopak příliš krátká hůl nutí předklánět se a zapojovat zápěstí, které není stavěné na dlouhodobou zátěž. Nastavte délku tak, že se postavíte s holí vedle nohy a loket držíte u těla – rukojeť by měla sahat přesně do úrovně pupku.

Nakonec si uvědomte, že nejtěžším úsekem bývá klesání. Po hodinách výstupu klesá pozornost, svaly jsou unavené a klouby přestávají správně tlumit nárazy. Na prudkých svazích používejte kratší kroky a chůzi do „pluhu" na patách, abyste měli stabilitu. Hůlky si nastavte delší pro sestup a nikdy nechoďte po kamenitých polích v běhu, i když se zdá cesta jednoduchá. Bezpečný návrat do údolí je vždy úspěch – ať už jste zdolali vrchol, nebo se rozhodli otočit včas. Statistiky ukazují, že většina nehod se stává při sestupu, takže pohyb dolů berte s maximální pokorou.

Druhý klíčový bod je způsob vedení hole. Většina lidí svírá rukojeť křečovitě celou dlaní a tlačí hůl dopředu jako motyku. To ale přenáší veškerou sílu do prstů a předloktí, které se po chvíli unaví. Správně byste měli hůl vést pohybem z ramene, ne z lokte. Rukojeť držte lehce, palec a ukazováček tvoří jen oporu, ostatní prsty jsou uvolněné. Při švihu vzad nechte hůl volně proklouznout mezi prsty a při dopředném pohybu ji lehce stiskněte – to šetří energii a zapojuje větší svalové skupiny.

Typickou chybou je rozdělání ohně bez přípravy. Ve tmě je těžké najít suché dřevo a bez baterky nevidíte ani na křesání. Pokud máte zapalovač nebo sirky, chraňte je před vlhkostí v uzavřené krabičce. Než začnete rozdělávat oheň, nasbírejte si dostatek materiálu předem: suché větvičky ze spodních částí stromů, kůru, suchou trávu. Oheň vám dá teplo, světlo a hlavně pocit bezpečí. Ale pozor – nikdy ho nerozdělávejte přímo pod stromem nebo v suché trávě, kde by se mohl rychle rozšířit. Uhaste ho důkladně, než opustíte místo.