5 spolehlivých znaků, podle kterých poznáte suché dřevo

Dalším praktickým testem je poklepání. Dva suché kusy dřeva o sebe udeřte, měly by vydat čistý, zvonivý zvuk. Mokré nebo čerstvé dřevo zní tupě a tlumeně. Stejně tak můžete prstem přejet po čele polena. Suché dřevo je na dotek drsné a matné, mokré je hladší a často na něm zůstává vlhký povlak. Vyvarujte se dřeva, které má na povrchu zelené řasy nebo lišejníky, obvykle se skladovalo na zemi a mohlo nasáknout vlhkost.

Typickou chybou domácích kutilů je snaha regulovat růst plamene omezením přívodu vzduchu do kamen. Tím se sice plamen zkrátí, ale zároveň klesne teplota spalování a začnou se tvořit saze. Ty se pak usazují na výměníku i v komíně a zvyšují riziko vznícení. Mnohem efektivnější je nechat plamen volně hořet a regulovat výkon pouze množstvím paliva. Pokud chcete skutečně prodloužit životnost kamen, provádějte vizuální kontrolu plamene alespoň jednou za měsíc v topné sezóně a záznam o tom, co jste viděli, si poznamenejte. Díky tomu snadno odhalíte postupnou změnu dřív, než se z ní stane vážná porucha.

Závěrem platí, že kontrola růstu plamene a jeho opotřebení není žádná věda, ale vyžaduje systematický přístup. Stačí si udělat z vizuální prohlídky zvyk a kombinovat ji s pravidelným čištěním hořáků a spalovací komory. Pokud si nejste jistí, co přesně vidíte, neexperimentujte – raději přizvěte odborníka, který vám ukáže, na co se zaměřit. Kamna, která mají správně nastavený plamen, nejen lépe topí, ale také vydrží o mnoho let déle.

Při nákupu se vyplatí zkontrolovat i kůru. Na suchém dřevě kůra snadno odpadává nebo je částečně odpadlá. Pokud kůra drží pevně a je vlhká, dřevo nebylo dostatečně dlouho uložené. Typickou chybou je koupit dřevo, které se tváří suché díky tmavé barvě, ale ve skutečnosti je shnilé. Takové poleno poznáte tak, že se při štípání drolí a má nepříjemný zatuchlý zápach. Dobré suché dřevo by mělo příjemně vonět dřevem a být pevné v celém průřezu.

Koupit si čerstvě nařezané dřevo a zjistit to až u kamen, je ztráta času i peněz. Mokré poleno špatně hoří, práší se z něj a zanáší komín. Než zaplatíte, podívejte se na čela polen. Právě tam se suché dřevo prozradí nejspolehlivěji. Nemusíte být lesník, stačí vědět, na co se zaměřit a čeho se naopak vyvarovat.

Nejprve se zaměřte na barvu plamene. U dřevěných kamen by měl být plamen světle žlutý až oranžový s modrými záblesky u základny. Pokud vidíte tmavě červené špičky, plamen je studený a dochází k nedokonalému spalování. Naopak příliš modrý a syčící plamen ukazuje na nadměrný tah vzduchu, který ochlazuje spalovací komoru. U plynových kamen je situace jiná: modrý plamen je žádoucí, ale pokud začne žloutnout nebo se odlepovat od hořáku, máte zanesené trysky. V obou případech platí, že změna barvy je první vizuální signál, který by vás měl donutit k akci.

Jak poznáte suché dřevo, když praskliny nejsou vidět Někdy jsou čela polen zakrytá nebo natřená, hlavně při prodeji na paletách. Pak se vyplatí zkontrolovat váhu. Vezměte poleno do ruky a porovnejte ho s jiným stejně velkým kusem. Suché dřevo je výrazně lehčí, protože ztratilo vodu. Pokud je dřevo těžké a na dotek studené, obsahuje vlhkost. U tvrdého dřeva, jako je dub nebo buk, je rozdíl mezi suchým a čerstvým polenem znát okamžitě.

Výměna šamotových desek v krbu či kamnech dříve nebo později potká každého, kdo topí pevnými palivy. Šamot je sice odolný vůči vysokým teplotám, ale při prudkém ohřevu a chladnutí postupně praská, drolí se a ztrácí své izolační vlastnosti. Pokud si netroufáte na celou rekonstrukci topeniště, výměna jednotlivých desek je zvládnutelná svépomocí. Důležité je vědět, kdy, jak a hlavně čím nahradit původní kusy. Při špatném postupu totiž hrozí nejen rychlé zničení nového materiálu, ale i ohrožení bezpečnosti provozu.

Základním ukazatelem jsou praskliny, které se na čele polena objevují během vysychání. Čím širší a hlubší trhliny od středu ke kůře, tím starší a sušší dřevo obvykle je. Čerstvě pokácené dřevo má čelo hladké, bez výrazných trhlin. Pokud na něm vidíte síť jemných prasklin, znamená to, že dřevo schnulo alespoň jednu sezónu. Typické jsou také trhliny běžící od středu k okraji, které se postupně rozšiřují.

Podpalování ohně není jen o náhodném házení polen do krbu. Kvalita dřeva, které použijete na začátku, rozhoduje o tom, jestli oheň chytne rychle, nebo se budete půl hodiny marně snažit rozdmýchat slabý plamínek. Měkké dřevo – smrk, borovice, jedle nebo topol – je pro tento účel ideální díky nízké hustotě a vysokému obsahu pryskyřice. Hoří rychle, ale vytváří intenzivní plamen, který rychle zapálí tvrdší kusy. Pokud ho použijete správně, ušetříte nejen čas, ale i celkové množství paliva.