Když se setmí a vy chcete vidět víc než měsíc
Nejprve si osvojte dalekohled, potom teprve kupujte teleskop Než sáhnete po astronomickém dalekohledu, vyzkoušejte obyčejný triedr. S desetinásobným zvětšením uvidíte krátery na Měsíci, Jupiterovy měsíce i nejjasnější hvězdokupy. Triedr je levný, snadno přenosný a naučí vás hledat objekty na obloze. Pokud už teleskop máte, začněte s okulárem s nejmenším zvětšením. Snažit se hned pozorovat planetu s velkým zvětšením je jistá cesta k frustraci. Atmosférický klid je málokdy tak dobrý, aby obraz při zvětšení nad 200× byl ostrý.
Pokud jde o samotný Měsíc, úplněk je vlastně nejméně vhodná fáze pro jeho pozorování. Přímé světlo způsobuje, že povrch vypadá plochý a detaily jako krátery nebo měsíční moře splývají. Zkuste si ale počkat na chvíli, kdy je měsíc nízko nad obzorem – díky hustší vrstvě vzduchu se jeho světlo rozptýlí a kontrast mezi světlými a tmavými oblastmi se zvýší. Pozorujte přes filtrační pomůcku, třeba přes sklo svářečských brýlí, jinak si můžete poškodit zrak.
Největší radost z astronomie ale nepřinese samotné pozorování, ale zápisky. Vezměte si sešit a tužku, a po každém pozorování si zapište datum, čas, použité zvětšení a co jste viděli. Kresba objektu, i když je kostrbatá, vás naučí všímat si detailů, které byste jinak přehlédli. Za půl roku uvidíte, jak se vaše dovednosti zlepšily. Až budete mít základ, najděte si místní astronomický kroužek nebo hvězdárnu – lidé tam běžně půjčují dalekohledy a poradí vám, co na obloze právě stojí za vidění.
Co dalšího přežije měsíční svit? Dvojhvězdy jsou dalším skvělým tipem. Jsou to hvězdy, které se na obloze jeví jako jediný bod, ale při větším zvětšení se rozdělí na dva nebo více složek. Příkladem může být Albireo v souhvězdí Labutě – jedna složka je zlatá, druhá modrá. Díky jejich barevnému kontrastu je snadno rozlišíte i za úplňku. Podobně funguje Mizar v oji Velké medvědice, kde uvidíte dvojici Mizar a Alcor. Stačí i obyčejný triedr 10×50, ale pozor – musíte pečlivě zaostřit na ostrý bod.
Dalším trikem je volba správné noci. Vyhněte se večerům po dešti, kdy je vlhkost vysoká a světlo se rozptyluje více. Naopak hledejte noci s vysokou průzračností vzduchu, často po přechodu studené fronty, kdy je vidět i Mléčná dráha. Sledujte také fázi měsíce – úplněk je horší než světelné znečištění města. Ideální je novoluní, a pokud musíte pozorovat za svitu, zkuste se alespoň schovat za kopec nebo budovu, která cloní přímé světlo z pouličních lamp.
Když se za jasného dne podíváte vzhůru, vidíte modrou oblohu. Málokdo si ale uvědomí, že za tímto jevem nestojí žádná složitá chemie, ale obyčejná fyzika. Sluneční světlo, které k nám putuje vesmírem, je směsí všech barev viditelného spektra. Když toto světlo vstoupí do zemské atmosféry, začne se rozptylovat na molekulách vzduchu, a právě tento proces rozhoduje o tom, jakou barvu oblohy nakonec spatříme.
Jak si tento jev ověřit a co při tom sledovat Nejjednodušší způsob, jak Rayleighův rozptyl pochopit, je pozorovat oblohu za různých podmínek. Vezměte si sluneční brýle s polarizačním filtrem a otáčejte hlavou – uvidíte, jak se intenzita modré barvy mění v závislosti na úhlu pohledu. Tento pokus vám ukáže, že modré světlo přichází ze všech směrů, nejen přímo od Slunce. Podobně si všimněte, že při západu slunce je obloha nad obzorem červená, protože sluneční paprsky musí procházet mnohem delší vrstvou atmosféry a modrá složka se téměř úplně rozptýlí.
Při pozorování si dejte pozor na jednu častou chybu: nezkoumejte oblohu přímo u Slunce, protože byste si mohli poškodit zrak. Vždy se dívejte pod úhlem alespoň 45 stupňů od slunečního disku. Pokud chcete porovnat intenzitu modré barvy, vyberte si den s čistou oblohou a zaznamenejte si, jak se barva mění s výškou Slunce nad obzorem. Ráno a večer je modř výrazně světlejší, v poledne sytější.
Nakonec si uvědomte, že světelné znečištění není jen nepříjemnost, ale i faktor, který ovlivňuje, co vůbec uvidíte. Sledování předpovědi viditelnosti (např. hodnoty SQM) vám pomůže vybrat nejlepší noc. Pokud máte možnost, pozorujte v zimě, kdy je vzduch suchší a stabilnější, a využijte i to, že mlhoviny jako M42 nebo M1 jsou vysoko na obloze. A když už nemůžete za tmu, alespoň si naplánujte pozorování na hodiny po půlnoci, kdy klesá provoz a světelný smog často slábne.
Pokud chcete pozorovat opravdu slabé mlhoviny, musíte změnit lokalitu. Vyhledejte si na mapě místo alespoň 30 km od větších měst, ideálně s převýšením. I 500 metrů nadmořské výšky znamená méně prachu a vlhkosti. Alternativně se vydejte do chráněných oblastí tmavé oblohy, kde je světelné znečištění minimální. Tam se vám i malý triedr (10×50) odvděčí pohledem na mlhovinu v Orionu nebo na Šperk v Mléčné dráze. Bez toho budete z města vidět jen ty nejjasnější objekty, jako je mlhovina v Orionu (M42) nebo hvězdokupa Plejády.