Když se miminko narodí: jak být oporou partnerce

Průměr kol je první věc, na kterou se podíváte. Pro děti od tří do pěti let jsou vhodná kola s průměrem 12 nebo 14 palců. Od šesti do osmi let zvládnou kola s 16 až 20 palci. Pro starší děti od devíti let jsou určena kola s 24 palci a pro teenagery od dvanácti let už modely s 26 palci. Ale pozor, tohle jsou skutečně jen hrubé orientace. Pokud má dítě mezi velikostmi, zvolte raději menší kolo. Dítě musí pohodlně dosáhnout nohama na zem a při zastavení se bezpečně opřít o špičky. Příliš velké kolo je častou příčinou pádu a zbytečného strachu.

Jak správně podat žádost a co si připravit Žádost o přídavek na dítě se podává na úřadu práce – konkrétně na oddělení státní sociální podpory podle místa trvalého bydliště. Můžete ji podat osobně, poštou, nebo v některých případech elektronicky. K žádosti potřebujete rodné listy dětí, občanské průkazy rodičů, potvrzení o příjmech za předchozí rok a někdy také doklad o studiu, pokud je dítě starší 15 let. Pokud žádáte o zvýšení přídavku z důvodu, že dítě je dlouhodobě nemocné, přiložte i potvrzení od lékaře. Nezapomeňte, že přídavek se vyplácí zpětně, ale maximálně od začátku měsíce, ve kterém jste o dávku požádali, takže s podáním neotálejte.

Jak poznat správnou velikost a střih? Velikost je častým zdrojem chyb. Mnoho rodičů kupuje boty přesně podle délky nohy, ale to je málo. Dítě potřebuje v botě rezervu zhruba 12 až 15 milimetrů od nejdelšího prstu ke špičce. zajistí, že se prsty při došlapu nedotýkají konce boty. Šířka je stejně důležitá jako délka – botička nesmí nikde tlačit, ale zároveň by noha neměla klouzat do stran. Ideální je nechat změřit nohu v odborné prodejně, ale klidně si to udělejte doma: obkreslete nohu na papír, změřte délku od paty k nejdelšímu prstu a přičtěte rezervu.

Bezpečnost není jen o velikosti kol Jakmile máte vybráno podle velikosti, zaměřte se na detaily, které rozhodují o bezpečnosti. Brzdy by měly být snadno ovladatelné dětskýma rukama. U nejmenších kol (12–14 palců) se často používají nožní brzdy, které jsou pro malé děti přirozenější. U větších kol už vyžadujte přední a zadní ruční brzdy, ale zkontrolujte, zda je dítě dosáhne na páčky. Řetěz musí být zakrytý krytem, aby se do něj nezachytilo oblečení nebo tkaničky. Rovněž zkontrolujte, zda kolo má odrazky — na šlapkách, v paprscích i na zadní straně. Tyto drobnosti zachrání dítě při zhoršené viditelnosti.

Kojenetí je citlivé téma, do kterého nezasahujte, pokud o to nejste výslovně požádáni. Podporujte partnerku v tom, aby si lehla a odpočívala, ať už kojí, nebo dává lahvičku. Nabídněte jí jídlo a pití, protože při kojení má žena často hlad a žízeň. Pokud kojení nefunguje, nesnažte se to kritizovat nebo srovnávat s jinými matkami. Místo toho řekněte, že dělá maximum a že se to může zlepšit. Po porodu se také mění hormonální hladiny, což může vést k výkyvům nálad. Buďte trpěliví a vyhněte se větám jako „všechno bude dobré" – místo toho řekněte „já jsem tu s tebou".

Častou chybou je přebírání péče o dítě bez předchozí domluvy. I když to myslíte dobře, žena se může cítit odstrčená a znejistělá ve své nové roli. Nechte ji, ať si sama řekne, jak zařídit malou kuchyni chce miminko nosit, koupat nebo uspávat. Vy se zaměřte na to, co ona právě teď nezvládne: noční vstávání při kojení, pokud je to možné, přebalování, nošení dítěte v šátku, když potřebuje sprchu. Důležité je být flexibilní a vnímat, co se v danou chvíli děje. Pokud partnerka pláče, nechte ji vyplakat a poslouchejte, místo abyste hned navrhovali řešení.

Kapesné přizpůsobujte věku. Malé dítě (kolem 6 let) potřebuje drobné mince a krátké intervaly (např. týden). Starší dítě (10+) už může dostávat měsíční částku a samo si ji rozdělit. S dospívajícím si můžete sednout a probrat, jaké položky z kapesného platí (např. jízdenky, občerstvení, kino). Čím víc toho dítě platí ze svého, tím rychleji se naučí hospodařit. Pozor ale na to, aby rozsah povinností nebyl příliš velký – jinak se dítě zablokuje a přestane se snažit.

Finanční gramotnost se nevyučuje přednáškou, ale každodenní zkušeností. Nejlepší výchova k penězům začíná ve chvíli, kdy dítě dostane první kapesné. Není důležité, kolik peněz to je, ale jaká pravidla s nimi spojíte. Stanovte pevný den výplaty (např. první den v měsíci) a od začátku trvejte na tom, že kapesné není trest ani odměna za známky. Je to nástroj, který má dítě naučit rozhodovat se.

Mnozí rodiče si myslí, že přídavek na dítě je jen pro nejchudší rodiny, ale opak je pravdou – limit je nastaven tak, aby ho v některých případech dosáhly i rodiny s průměrnými příjmy. Proto se vyplatí si ověřit, zda na dávku nedosáhnete i vy. Pokud si nejste jisti, zajděte na úřad práce a požádejte o informativní výpočet. Úředníci vám poradí, jaké doklady doložit a jak postupovat. Nepodceňujte ani termíny – pokud o přídavek požádáte až s odstupem, přijdete o peníze za měsíce, kdy jste na něj měli nárok, ale žádost jste nepodali.