Editing Buzola versus mapa: jak je spojit do jednoho systému

Při azimutovém pochodu je kritické vyvarovat se chyb. Nejčastější chyba: lidé drží buzolu příliš blízko kovových předmětů, jako jsou přezky, nože nebo mobilní telefony. Tyto předměty vychýlí střelku a azimut je pak chybný. Držte buzolu alespoň dvacet centimetrů od kovu. Další chyba: zapomenutí na deklinaci — rozdíl mezi zeměpisným a magnetickým severem. V České republice je deklinace malá, ale ve vyšších zeměpisných šířkách může činit i několik desítek stupňů. Vždy si zjistěte aktuální hodnotu pro danou oblast a připočtěte ji k azimutu.<br><br>První věc, kterou musíte udělat, je nastudovat si předpověď počasí pro konkrétní vrchol a nadmořskou výšku. Ne pro nejbližší město, ale pro místo, kam jdete. Počasí v horách se mění rychle a i v červenci může na hřebenech sněžit. Podle toho zvolte oblečení – raději tři tenké vrstvy než jednu tlustou bundu. Vždy si přibalte náhradní suché triko a čepici, i když je ráno vedro. Typická chyba je spoléhat na to, že „tam nahoře to snad nebude tak hrozné". Bývá.<br><br>Nejlepší strategie, když nemáš ponětí, kde jsi, je najít vodu. Potok nebo řeka tě obvykle dovedou k civilizaci — vesnici, silnici nebo mostu. Jdi po proudu, ne proti. Cesty podél vodních toků jsou často používané a vedou k lidským sídlům. Ale pozor na údolí, která se mohou zužovat do nepřístupných roklí. V takovém případě se drž výše na svahu, kde je obvykle sušší a snáze se jde.<br><br>Důležitou dovedností je také odhad vzdálenosti. Na mapě změřte vzdálenost mezi body a převeďte ji na kroky. Průměrný člověk udělá za sto metrů asi 120 až 130 kroků, ale záleží na terénu a vaší výšce. Před pochodem si tento poměr ověřte na rovném úseku. Počítejte dvojice kroků, abyste nemuseli počítat do stovek. Pokud máte krok 90 centimetrů, uděláte za sto metrů 111 kroků, tedy 55 dvojic. Tuto hodnotu si zapište na okraj mapy. Při chůzi do kopce nebo v těžkém terénu se počet kroků zvyšuje — počítejte s rezervou.<br><br>A když začne stmívání a ty stále nevíš, kde jsi? Zastav se. Postav si provizorní přístřešek z větví a listí, pokud nemáš spacák. Zazpívej si nebo mluv nahlas — zvuk ti pomůže udržet klid a případně upoutá pozornost jiných lidí. Rozdělej oheň, ale jen na bezpečném místě, daleko od suché trávy a stromů. Kouř je vidět na velkou vzdálenost a v noci plamen zase záchranáře. Nezapomeň, že policie a hasiči mají v lese signál, který tě najde, ale potřebují čas — nepřestávej jim vycházet vstříc.<br><br>Ztratit se v lese není ostuda, ale chyby, které po zjištění, že nevíš kudy dál, uděláš, mohou situaci výrazně zhoršit. Nejčastější problém? Panika a snaha „zkrátit si to" přes neznámý terén. Než začneš bloudit dál, zastav se. Prvních pět minut je klíčových. Zhluboka dýchej, posaď se, dej si něco k jídlu a pití. Hlad a žízeň zkreslují úsudek. Pak se zamysli, kdy jsi naposledy viděl značku, cestu nebo jiný orientační bod. To je tvůj poslední známý bod — od něj se odvíjí vše další.<br><br>Co dělat, když se počasí otočí během pěti minut Bouřka v horách není žádná legrace. Když uslyšíte hřmění, okamžitě sestupte z hřebene a vyhněte se vrcholům, skalním věžím a osamělým stromům. Ideální je najít sníženinu, sednout si na batoh (izoluje od země) a schoulit se do klubíčka. Kovové předměty, včetně turistických holí, odložte alespoň deset metrů od sebe. Nezastavujte se pod převisy, ty sice chrání před deštěm, ale při blesku vedou elektřinu po povrchu skály.<br><br>Jak si udržet směr bez kompasu podle přírody Než vyrazíš, zkus si určit světové strany. V Česku ti pomůže mech — roste převážně na severní straně stromů, ale pozor, v hustém lese to neplatí vždy. Spolehlivější je slunce: v poledne je na jihu, v 15:00 na jihozápadě. V noci najdeš Polárku, která ukazuje sever. Jestli nemáš kompas, vyber si jeden výrazný strom nebo skalní útvar a jdi k němu. Pak si vyber další cíl za ním a pokračuj. Nikdy nechoď „od oka" napříč lesem bez referenčního bodu — brzy začneš chodit v kruhu.<br><br>Plánování okruhu začíná u mapy, ale ne každá mapa je pro váš záměr vhodná. Když si vezmete do ruky turistickou mapu, všimnete si, že se liší měřítkem, podrobnostmi i způsobem značení. Pro kratší výlet po značených cestách vám postačí klasická turistická mapa v měřítku 1:50 000, ale pokud chcete naplánovat okruh s odbočkami na rozhledny, prameny nebo vyhlídky, budete potřebovat podrobnější podklad, například 1:25 000. Čím menší měřítko, tím více detailů – ale také více místa pro chyby, pokud si nezvyknete na hustotu vrstevnic a značek.<br><br>Turistické značení Klubu českých turistů (KČT) má dlouhou tradici a na první pohled vypadá jednoduše. Přesto se v něm dá snadno udělat chyba, která vás stojí zbytečné kilometry navíc. Naučit se ho číst přitom není žádná věda, stačí pochopit pár základních pravidel, která platí napříč celou republikou. Následující řádky vám ukážou, na co se zaměřit, abyste z trasy nesešli a dorazili přesně tam, kam potřebujete.